Odešla Libuše Šafránková, skvělá herečka a žena ze snů mnoha mužů

<img width="698" height="512" src="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2021/06/Snimek-obrazovky-2021-06-09-v-17.41.25.png" class="attachment-post-thumbnail size-post-thumbnail wp-post-image" alt="ČTK" loading="lazy" srcset="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2021/06/Snimek-obrazovky-2021-06-09-v-17.41.25.png 698w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2021/06/Snimek-obrazovky-2021-06-09-v-17.41.25-300x220.png 300w" sizes="(max-width: 698px) 100vw, 698px" />Pamětníci ze štábu tvrdí, že když toho dne na pokyn režiséra poprvé vběhla do rozkvetlé louky a volala, že „babička zemřela“, bylo to něco jako zjevení. Pouze veliké šestnáctileté oči a v nich naprostá čistota. Pro Libušku Šafránkovou byla role Barunky v Moskalykově televizním zpracování Babičky velmi časný, avšak nezpochybnitelný debut. Do srdce celého národa se nicméně měla vepsat až o dva roky později rolí Popelky v nezapomenutelné pohádce, která dodnes okupuje hlavní vysílací časy kolem Vánoc v mnoha evropských zemích. Fakt, že herečka umí i jiné polohy než čistou naivní dívku, objevilo divadlo. Šafránková, dcera zapáleného ochotníka, získala angažmá v pražském Činoherním klubu. Ve skvostných režiích například inscenací Tři v tom, Racek či Cesta dlouhého dne do noci vybrušovala svůj komediální a dramatický talent po bohu takových hereckých hvězd, jako byli Petr Čepek, Jiří Kodet či Josef Abrhám. Ten posledně jmenovaný se stal v roce 1979 jejím manželem, páru se rok po svatbě narodil syn Josef, dnes úspěšný dokumentarista. Z chemie dokonale sehraných herců těžili i snímky Svatební cesta do Jiljí a Vrchní prchni, které jako jedny z mála nabouraly Libuščin příliš úzký výrazový kánon, který se ve filmu opakoval třeba v pohádkách Třetí princ či Princ a večernice. V roce 1992 opustila Šafránková Činoherní klub a přijala na dva roky angažmá v Národním divadle. V devadesátých letech dostala nejvděčnější příležitosti ve filmech Jana Svěráka Obecná škola a Kolja, za nějž získala Českého lva v kategorii hlavní ženská role. K nezapomenutelným rovněž patří její souhra s Ondřejem Vetchým ve filmovém přepisu Vieweghovy knihy Báječná léta pod psa. Herečka, která byla vždy skoupá na mediální výstupy včetně rozhovorů, dostala poslední herecké příležitosti v letech 2013 a 2014 v Menzelově filmu Donšajni, respektive ve snímku Juraje Nvoty Jak jsme hráli čáru. Poslední roky bojovala s rakovinou plic. Její úmrtí oznámil dnes, 9. června, server CNN Prima News oznámil s odvoláním na Josefa Abrháma mladšího. Zbyde po ní vzpomínka na výbornou herečku jakož i na ženu, která se zjevovala ve snech mnoha mužů několika generací.

#Hlavní stránka #Komentáře a názory #Libuše Šafránková #nekrolog

Publikováno: 9.6.2021

Pamětníci ze štábu tvrdí, že když toho dne na pokyn režiséra poprvé vběhla do rozkvetlé louky a volala, že „babička zemřela“, bylo to něco jako zjevení. Pouze veliké šestnáctileté oči a v nich naprostá čistota. Pro Libušku Šafránkovou byla role Barunky v Moskalykově televizním zpracování Babičky velmi časný, avšak nezpochybnitelný debut. Do srdce celého národa se nicméně měla vepsat až o dva roky později rolí Popelky v nezapomenutelné pohádce, která dodnes okupuje hlavní vysílací časy kolem Vánoc v mnoha evropských zemích. Fakt, že herečka umí i jiné polohy než čistou naivní dívku, objevilo divadlo. Šafránková, dcera zapáleného ochotníka, získala angažmá v pražském Činoherním klubu. Ve skvostných režiích například inscenací Tři v tom, Racek či Cesta dlouhého dne do noci vybrušovala svůj komediální a dramatický talent po bohu takových hereckých hvězd, jako byli Petr Čepek, Jiří Kodet či Josef Abrhám. Ten posledně jmenovaný se stal v roce 1979 jejím manželem, páru se rok po svatbě narodil syn Josef, dnes úspěšný dokumentarista. Z chemie dokonale sehraných herců těžili i snímky Svatební cesta do Jiljí a Vrchní prchni, které jako jedny z mála nabouraly Libuščin příliš úzký výrazový kánon, který se ve filmu opakoval třeba v pohádkách Třetí princ či Princ a večernice. V roce 1992 opustila Šafránková Činoherní klub a přijala na dva roky angažmá v Národním divadle. V devadesátých letech dostala nejvděčnější příležitosti ve filmech Jana Svěráka Obecná škola a Kolja, za nějž získala Českého lva v kategorii hlavní ženská role. K nezapomenutelným rovněž patří její souhra s Ondřejem Vetchým ve filmovém přepisu Vieweghovy knihy Báječná léta pod psa. Herečka, která byla vždy skoupá na mediální výstupy včetně rozhovorů, dostala poslední herecké příležitosti v letech 2013 a 2014 v Menzelově filmu Donšajni, respektive ve snímku Juraje Nvoty Jak jsme hráli čáru. Poslední roky bojovala s rakovinou plic. Její úmrtí oznámil dnes, 9. června, server CNN Prima News oznámil s odvoláním na Josefa Abrháma mladšího. Zbyde po ní vzpomínka na výbornou herečku jakož i na ženu, která se zjevovala ve snech mnoha mužů několika generací.