Odešla Věra Plívová-Šimková, režisérka, jejíž filmy z nás udělaly lepší lidi
Publikováno: 14.10.2024
V době plné příběhů silných žen by měl ten, vyprávějící o životě Věry Plívové-Šimkové, patřit k těm kánonickým. Nemohla to mít snadné, na přelomu padesátých a šedesátých let se rozhodla pro povolání, určené do té doby prakticky bezvýhradně mužům. Přesto si rychle vydobyla pozici, která z ní udělala asi nejvlivnějšího českého režiséra filmů pro děti a puberťáky. Určitě si to myslí moje generace dnešních šedesátníků. To my jsme měli možnost vidět filmy jako Páni kluci, anebo Krakonoš a lyžníci v premiéře a v tom nejlepším věku, a proto se do nás neodvolatelně vryly. Tehdy jsme ještě měli čas snít a chtěli jsme být jako hrdinové v našem věku: zažívat jejich dobrodružství, ať už se odehrávala začátkem minulého století na zasněžených horách, anebo ve venkovské stodole, kde se parta teenagerů rozhodne hledat „svůj dům holubí“ v rockové kapele. Věra Plívová-Šimková vystudovala režii na FAMU u Bořivoje Zemana v letech 1952- 1957. Po absolutoriu nastoupila na Barrandov, kde jako asistentka režie učila u takových mistrů jako byli Karel Kachyňa, anebo Vojtěch Jasný. Dveře do světa celovečerních filmů ji paradoxně otevřelo onemocnění kolegy Josefa Valáška, který měl původně točit snímek Káťa a krokodýl. Věra využila příležitosti a zaskočila skvěle. Příběh vycházející z dětské knihy sovětských spisovatelů N.V. Gernětové a G.B. Jagdfelda dokonce zvítězil na mezinárodní přehlídce filmů pro děti v Gijónu. Sedmdesátá léta už filmařku zastihla ve vrcholné formě, která poznamenala filmy Tony, tobě přeskočilo; Lišáci, Myšáci a Šibeničák; Přijela k nám pouť; Páni kluci; Krakonoš a lyžníci. V osmdesátkách pak ještě přibyl například film Hledám dům holubí, kde zazněla hudba tehdy…