Odmítnutí liberalismu nám štěstí nezaručí. Všechny nás čekají nepříjemná ponaučení
Publikováno: 23.3.2025
KOMENTÁŘ / V posledních letech jsme si zvykli na rostoucí nervozitu předcházející v západním světě prakticky každé volby. Chvějeme se strachy o budoucnost demokracie, Evropy i našich svobod – od Washingtonu a Paříže až po Varšavu. Předčasné volby ve Francii přinesly vítězství Národnímu sdružení, pro něž hlasovalo nejvíce Francouzů, specifické rysy tamního volebního systému však většinu v parlamentu přisoudily jiným politickým silám. Nyní se liberálové a dokonce i pravý střed mohou radovat z vítězství „demokratických sil“, k nimž se počítají i komunisté, pouliční radikálové, antisemité a odpůrci EU či NATO, kteří jsou pod vlivem Putina leckdy více než krajní pravice. Velká Británie se ukázala být odolnější. Vládnutí Labouristické strany neznamená destabilizaci, zato britské Konzervativní straně přivodilo mnohaleté taktické flirtování s radikální agendou největší krizi v jejích dějinách. Dnes se vznáší otazník i nad samotnou její existencí. Stejným dilematům čelí i američtí republikáni. Pohlcení Tea Party v roce 2010 radikalizaci Grand Old Party nezastavilo. Obě velké strany západního konzervatismu se tak ocitly v podobné situaci: místo aby se s daným problémem vyrovnaly, nechaly se jím zcela infikovat. Novou mantrou doby se stal bezohledný izolacionismus a chlácholivá iluze protekcionismu. Zvláště pro nás, kteří bezprostředně čelíme válečné politice Ruska, jsou dnes obavy o budoucnost této politické tradice plně oprávněné. Ursula von der Leyenová dosáhla v hlasování europarlamentu o její kandidatuře na předsedkyni Evropské komise lepšího výsledku než v roce 2019, hlasování ovšem předcházely bezprecedentní obavy, zda bude vůbec dosaženo většiny. Hluboká propast mezi Zelenými a částí konzervativců může zablokovat nutné změny agendy EU a naopak alternativní většina může v tomto volebním období dosáhnout změn v otázkách klimatu a migrace, bude-li pravice v těchto směrech postupovat chytře. K tomu je…