Odpusť nám, Bandero, měl jsi pravdu!

<p><img width="1280" height="720" src="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/06/Тернопіль_-_Памятник_Степанові_Бандері_-_17017439-1.jpg" class="attachment-post-thumbnail size-post-thumbnail wp-post-image" alt="Wikipedia" loading="lazy" srcset="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/06/Тернопіль_-_Памятник_Степанові_Бандері_-_17017439-1.jpg 1280w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/06/Тернопіль_-_Памятник_Степанові_Бандері_-_17017439-1-300x169.jpg 300w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/06/Тернопіль_-_Памятник_Степанові_Бандері_-_17017439-1-1024x576.jpg 1024w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/06/Тернопіль_-_Памятник_Степанові_Бандері_-_17017439-1-768x432.jpg 768w" sizes="(max-width: 1280px) 100vw, 1280px" /></p><p class="p1">Osmdesát let od hitlerovských výbojů se u hranic sjednocené Evropy jeden stát sápe po druhém, aby ho vymazal z mapy a jeho většinový národ zbavil identity. Evropská unie je triumfalistickou stavbou osvíceného pokroku, stavbou kosmopolitismu, který chce přemoci kmenové partikularismy. Nyní na zdi té stavby cáká z bezprostřední blízkosti krev a Západ je v šoku.</p> <p class="p5">Šok vyvolal celou škálu gest a kroků ve prospěch smrtelně ohrožené Ukrajiny. Jde o pudovou reakci přítomného okamžiku, která nás dělá lidštějšími pokaždé, kdy čelíme zjevnému zlu. Přitom je zřejmé, že západní oči v tom, co se děje v zemi na Dněpru, stále chtějí vidět něco jiného, než by měly: živelní pohromu, nikoli historické drama.</p> Taková normální pohroma? <p class="p6">Ovšem živelní pohroma za sebou nemá strukturovaný příběh; není výslednicí lidských emocí a představ o světě – tedy něčeho, co od nás vyžaduje promyšlenou odpověď. Stává se naráz a jakoby z ničeho, vyžaduje konání a ne přemýšlení.</p> <p class="p9">Veřejné hlasy ve staré Evropě v reakci na ruskou agresi prozrazují upřímné morální pohnutí, avšak nic nenasvědčuje tomu, že by tento prožívaný otřes vedl k přehodnocení zažitých hledisek a odolných klišé, v jejichž rámci vnímá starý kontinent historické osudy Ukrajinců a legitimitu jejich politických snah ve 20. století. Pohotovost Ukrajinců k obraně zkomplikovala staré Evropě život, protože na životaschopnost jejich země by si před třemi měsíci nikdo nevsadil.</p> <p class="p9">Hrůzy války pak zajistily Ukrajincům jakousi dočasnou blahosklonnost: Nemusejí se za svou srdnatost, s níž chrání svět před ruskou pohromou, omlouvat. Vůči jejich kolektivní psýché a politickým tradicím, které jim vždy dodávaly sílu v zápasech s okupanty, však v západní rozpravě stále přežívá ostražitý odstup. V paradoxním pokřiveném zrcadle je pro mnohé Rusko stále tak trochu žádaný partner, který až letos v únoru překročil meze přijatelného, zatímco Ukrajina se jeví jako odvěké eldorádo krajností, jehož historická zkušenost nemá Západu co nabídnout.</p> Zbraně nejsou všechno <p class="p6">Rusko se ale nestalo Ruskem teprve před třemi měsíci, právě jako Ukrajina nezačala...</p>

Publikováno: 14.6.2022

Wikipedia

Osmdesát let od hitlerovských výbojů se u hranic sjednocené Evropy jeden stát sápe po druhém, aby ho vymazal z mapy a jeho většinový národ zbavil identity. Evropská unie je triumfalistickou stavbou osvíceného pokroku, stavbou kosmopolitismu, který chce přemoci kmenové partikularismy. Nyní na zdi té stavby cáká z bezprostřední blízkosti krev a Západ je v šoku.

Šok vyvolal celou škálu gest a kroků ve prospěch smrtelně ohrožené Ukrajiny. Jde o pudovou reakci přítomného okamžiku, která nás dělá lidštějšími pokaždé, kdy čelíme zjevnému zlu. Přitom je zřejmé, že západní oči v tom, co se děje v zemi na Dněpru, stále chtějí vidět něco jiného, než by měly: živelní pohromu, nikoli historické drama.

Taková normální pohroma?

Ovšem živelní pohroma za sebou nemá strukturovaný příběh; není výslednicí lidských emocí a představ o světě – tedy něčeho, co od nás vyžaduje promyšlenou odpověď. Stává se naráz a jakoby z ničeho, vyžaduje konání a ne přemýšlení.

Veřejné hlasy ve staré Evropě v reakci na ruskou agresi prozrazují upřímné morální pohnutí, avšak nic nenasvědčuje tomu, že by tento prožívaný otřes vedl k přehodnocení zažitých hledisek a odolných klišé, v jejichž rámci vnímá starý kontinent historické osudy Ukrajinců a legitimitu jejich politických snah ve 20. století. Pohotovost Ukrajinců k obraně zkomplikovala staré Evropě život, protože na životaschopnost jejich země by si před třemi měsíci nikdo nevsadil.

Hrůzy války pak zajistily Ukrajincům jakousi dočasnou blahosklonnost: Nemusejí se za svou srdnatost, s níž chrání svět před ruskou pohromou, omlouvat. Vůči jejich kolektivní psýché a politickým tradicím, které jim vždy dodávaly sílu v zápasech s okupanty, však v západní rozpravě stále přežívá ostražitý odstup. V paradoxním pokřiveném zrcadle je pro mnohé Rusko stále tak trochu žádaný partner, který až letos v únoru překročil meze přijatelného, zatímco Ukrajina se jeví jako odvěké eldorádo krajností, jehož historická zkušenost nemá Západu co nabídnout.

Zbraně nejsou všechno

Rusko se ale nestalo Ruskem teprve před třemi měsíci, právě jako Ukrajina nezačala...

Nahoru
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tímto souhlasíte. Další informace