Ojetý Hyundai i40: Za méně peněz docela dost muziky. A hlavně spolehlivosti
Auto z roku 2011 dnes nezáří designem ani technologiemi, což odrážejí přístupné ceny. Poctivé řemeslo v jeho útrobách ale nestárne.
Publikováno: 18.1.2020
Že Hyundai umí vyrobit bytelné auto střední třídy, dokázala už poslední Sonata z roku 2005. Působila ovšem příliš nenápadně a krabicovitě a Hyundai i40 díky evropským designérům dostal do vínku mnohem víc emocí a oblých křivek. I po osmi letech vypadá nápaditě a s jiným autem si jej nespletete.
Za kupátkově ladné linie a dobrou aerodynamiku se ovšem platí nízkou střechou a skloněnými sloupky. Pod nimi se musíte při nastupování protáhnout a za jízdy je kolem nich špatný výhled. Sezení je vpředu nicméně velmi pohodlné. Vzadu je dost místa před koleny, nízko uložený sedák ale nepodepře nohy a moc místa nezbývá ani nad hlavou.
Agresivní marketing Hyundai obnášel bohatou standardní výbavu. Odpadají tedy holátka s plastovým volantem a "švihadly" ve dveřích. Všechna auta mají klimatizaci a diodové denní svícení, setkat se lze i s vyhřívaným volantem. Po letech vše funguje spolehlivě, varovat ale musíme před xenonovými světlomety. Jeden stojí čtyřicet tisíc a jsou mezi námi tací, kteří by si je v noci přišli vypůjčit právě z vašeho vozu.
Švihácky tvarovaný sedan u nás dělal jen 20 % prodejů, nejčastěji tedy narazíte na praktičtější kombi. Půdorys kufru má velkorysý a pár velkých cestovních tašek naskládáte i vedle kočárku. Stěhovácké vršení věcí na sebe už tu tolik nejde, protože i kombík honí módu (nebo aerodynamiku) a elegantně klesající střecha prostor na výšku omezuje.
Překvapit může kuriózní okolnost, že Hyundai i40 má "v nabídce" v podstatě jediný motor, a to diesel neobvyklé kubatury 1,7 litru. V ceníku kromě toho existovaly ještě benzinové agregáty 1.6 a 2.0 GDI, ale v bazaru je neuvidíte, protože je nikdo nekupoval. O nic jste nepřišli, ani jeden z nich jízdně nestojí za řeč a dlouhodobá spolehlivost je kvůli přímému vstřikování nejistá.
O dieselu potřebujete vědět dvě věci. Zaprvé není rychlý. Se silnými verzemi dvoulitrů Volkswagenu a Fordu neudrží krok a předjíždění musíte trochu plánovat. Zadruhé je ovšem vzorně spolehlivý a nikdo vám v něm nebude dodatečně přehrávat software kvůli emisím.
Pozor je třeba dát jen na ročníky 2011 až 2013, které trpěly defekty bloku motoru a měly být v rámci záruky kompletně vyměněny, což je třeba u konkrétního vozu ověřit. Od roku 2014 je problém odstraněn a vůbec nejlépe jezdí varianta Euro 6 od roku 2015. Poznáte ji podle výkonu zvýšeného ze 100 na 104 kW, je citelně tišší a z nízkých otáček nastupuje plynuleji.
Zájemce o automat potěší, že Hyundai má jedny z nejspolehlivějších samočinných převodovek dnešní doby. To se týká jak původního (a plynulejšího) planetového provedení s hydraulickým měničem, tak dvouspojkové skříně dodávané od roku 2015, která je na oplátku úspornější.
Právě tuto verzi, tedy 1.7 CRDi DCT jsme si ke krátkému testu vypůjčili v centru zánovních vozů Mototechna. Na tříletém voze s nájezdem pouhých 36 000 km nebylo podle stavu interiéru ani podvozku znát žádné opotřebení. Což jistě ospravedlňuje cenu 389 900 Kč, o 300 000 Kč nižší než u nového vozu. I pětileté ojetiny pak vyjdou o 60 až 80 000 Kč levněji než Passaty a Superby, což je za trochu méně koní zajímavá nabídka.
Zůstává tedy jen obecný nešvar asijských značek, drahé specifické díly. Kromě nepovinných xenonů to potvrzuje dieselový filtr pevných částic za 90 000 Kč. Spokojení uživatelé Hyundaie i40 i informace ze servisů však naznačují, že při běžném kilometrovém proběhu filtr ani další drahé součástky potřebovat nebudete.
Nabídku ojetých aut za zajímavé ceny najdete tady.