Okamžik, kdy se psaly dějiny?
Publikováno: 30.12.2023
Summit COP28 v Dubaji přinesl nanejvýš ambiciózní dohody týkající se klimatu. Je však otázka, jestli budou všude dodržovány Globální klimatický summit, který se konal na začátku prosince v Dubaji, skončil překvapením. Je zázrak, že se skoro dvěma stovkám států podařilo najít společnou řeč, byť onou společnou řečí psané závěry summitu, jsou kompromisní. Také je zázrak, že summit, konaný v zemi velkooexportéra ropy, skončil výzvou k odchodu od fosilu. A ještě větší zázrak bude, pokud na konferenci přítomné země své snad dobře míněné závazky dodrží. Status, který po ukončení konference její vedení poslalo na X-ter zněl poměrně jednoznačně: „Okamžik, kdy se psaly dějiny. Od prvního dne se všichni spojili. Všichni se sjednotili, všichni jednali a všichni dosáhli svého.“ Stejně optimisticky shrnul výsledky český ministr životního prostředí Petr Hladík na serveru svého ministerstva: „Celý svět se po složitém vyjednávání shodl na ztrojnásobení obnovitelných zdrojů, zdvojnásobení energetické účinnosti, postupném odchodu od fosilních paliv i modernizaci prostřednictvím využití obnovitelných zdrojů, jádra, ukládání a využívání uhlíku. Stejně tak jako podporu vodíku. Kombinace těchto opatření má za cíl celosvětově dosáhnout do roku 2050 uhlíkovou neutralitu.“ Na čem se státy v Dubaji vlastně domluvily? A jak je možné, že se na summitu v zemi, jejíž ekonomika stojí na exportu ropy, dohodl konec fosilních paliv včetně ropy? Všeobecný kompromis Proč je dohoda kompromisem, je zjevné. Evropa je sice „nejčistotnějším“ světadílem, ovšem značný podíl zboží s velkou uhlíkovou stopou je pro ni vyráběn v Číně či Indii. Tedy v zemích, jejichž ekonomika neumožňuje defosilizovat průmysl v termínech, které chceme stihnout v EU. Podobným kompromisem nutně musela skončit otázka budoucnosti dopravy: Předseda konference sultán Ahmed Al Jabír je hlavou státní ropné společnosti ADNOC, takže prosadit evropské plány na co nejrychlejší zavedení…