Operace v Rafáhu: „V Gaze vyhrajete, jen když prohrajete.“ Teherán se musí nad západní debatou válet smíchy
Publikováno: 10.5.2024
KOMENTÁŘ / V Bílém domě zdaleka nepanují natolik vyhraněné výhrady k izraelskému postupu v Gaze, jak se je snaží prezentovat mediální honci za senzacemi. Avšak veřejná debata v západních zemích přesto krystalizovala v podobného kočkopsa, jakým už se dávno stala debata o Ukrajině. I zde existuje souběh prohlášení ohledně „rozhodné podpory“ – a překážek v čísi hlavě, jež mohou znemožnit vítězství. V ukrajinském případě se potýkáme s podivnou představou vzdálených a emocionálně nedostatečně angažovaných západních pozorovatelů, že Kyjev může porazit silnějšího agresora bez náležité západní vojenské podpory – a navíc ještě s absurdními limity pro své akce. Mobilizace západní průmyslové základny stále neodpovídá charakteru sílících hrozeb. Osoby obeznámené se situací naléhavě volají po prolomení hranice mezi uzavřeným klubem tradičních výrobců zbraní a „mírovými“ podniky s odlišnými přístupy. Degenerativní tendence v západním zbrojním průmyslu a akvizičním systému, které byly kritizovány již v 80. letech minulého století, se po skončení studené války kvůli pocitu, že Západ už nikdo neohrožuje, ještě dále prohloubily. Hlavním zájmem zbrojařů vystavených naprosto nedostatečné konkurenci se stala maximalizace jednotkové ceny vzácných, technologicky náročných produktů. V jiných oblastech průmyslového podnikání, například pokud jde o automobilky, však podobná situace nikdy nenastala – a úkoly těch, kdo je řídí, proto byly jiné, v zásadě opačné než u zbrojařů. Neexistuje přece šance, aby na funkčním trhu řekněme německý výrobce prodával srovnatelný vůz dvakrát dráž než čínská konkurence, aniž by záhy zkrachoval. Politické impulzy následující po totální ruské invazi na Ukrajinu dosud nestačily k tomu, aby zmíněné strukturální tendence v západním zbrojním…