Oplzlé chování v MHD jako lidské právo jedinců ze sociálních sítí
Publikováno: 19.8.2024
GLOSA / Člověk by nečekal, a už vůbec ne na sociální síti X, že by kampaň proti sexuálnímu obtěžování v městské hromadné dopravě mohla vzbudit takovou vlnu nevole. Jelikož hlasitým kritikům nešlo o provedení, ale o to, že „zírání je v pohodě, vždyť proto se hezky oblékáš“, případně o „jsi hnusná, buď ráda, když se na tebe někdo podívá“, vypovídá to hlavně o nich. Ale k MHD. Osobně dokážu vyjmenovat nejméně deset mladých žen ze svého okolí, které buď jako dospívající nebo později zažily něco nepříjemného. Jedna věc je, že na vás někdo zírá celou cestu autobusem, a když máte vystoupit, zvedne se také. Chápu, že pro dvoumetrového muže to není téma, pro sedmnáctiletou holku ale ano. Ale že na vás patnáct minut kouká cizí tragéd, to je nepříjemné, ale pravda, dá se to přežít. Od dvanácti let, když jsem nastoupila na gymnázium, jsem jezdila dennodenně autobusem ze Smíchovského nádraží. Jednoho dne, bylo mi tak osmnáct, bylo léto, svítilo slunce, takže žádná pokročilá noční hodina, ale ano, měla jsem na sobě logicky šaty, jsem nastoupila jako vždycky do autobusu, sedla si k oknu, sluchátka v uších. Vedle mě se posadil muž. Těžko říct, jestli mu bylo čtyřicet, pětačtyřicet nebo méně, v osmnácti byl každý nad třicet v podstatě nad hrobem. Nebyl oblečený zrovna nejlépe, ale co, tak to prostě v městské hromadné dopravě občas chodí. Mám pocit, že něco řekl, ale nevím to jistě, poslouchala jsem hudbu. Potom mi sáhl na nohu. Řekla jsem si, že je to omyl. Ale…