Orbánova cesta do Ruska naznačila, jaké bude maďarské předsednictví. Naštěstí na tom příliš nezáleží
Publikováno: 7.7.2024
KOMENTÁŘ / Když Maďarsko prvního července na půl roku převzalo předsednictví Rady Evropské unie, očekávání většiny ostatních členských států nebyla příliš pozitivní. Viktor Orbán se od svého návratu do premiérského úřadu v roce 2010 stal postupně největším vyvrhelem v celé sedmadvacítce – nejprve kvůli rozkladu právního státu a demokratických institucí, po vypuknutí plnohodnotné ruské invaze na Ukrajinu pak z důvodu otevřené náklonnosti k Vladimíru Putinovi. Orbán se v posledních dvou letech opakovaně pokoušel blokovat finanční i vojenskou pomoc Ukrajině, staví se proti přijetí napadené země do Evropské unie a Severoatlantické aliance a dlouho také zdržoval vstup Finska a Švédska do NATO – dokonce déle než Erdoğanovo Turecko. Přesto však zpočátku existovaly určité náznaky, že by Orbán alespoň v průběhu předsednictví Rady Evropské unie mohl ukázat smířlivější tvář. Maďarský ministr pro evropské záležitosti János Bóka se například dušoval, že jeho země bude působit jako „poctivý zprostředkovatel, který loajálně spolupracuje se všemi členskými státy a institucemi“ a předsednictví označil za „příležitost“. „Jsme ve výjimečné situaci, kdy v sousedství probíhá válka a my musíme zajistit stabilitu,“ sliboval Boka. Konstruktivnější přístup Maďarska očekával také ředitel budapešťského think-tanku Political Capital, Péter Krekó, podle kterého se Orbán bude „chtít zbavit skandální image a ukázat, že je loajálním členem klubu“. Krekó předpovídal, že maďarské předsednictví může „začít pozitivní spirálu“. Tomu ostatně napovídal i Orbánův článek publikovaný v prestižním britském deníku The Financial Times, ve kterém se maďarský premiér zaměřil čistě na téma konkurenceschopnosti, nebo jeho nečekaná návštěva Ukrajiny. Orbán zavítal do Kyjeva vůbec poprvé od vypuknutí plnohodnotné invaze a napadenou zemi…