Osud ruského medvěda. Rusko chtělo být Evropou, rozhodlo se pro Eurasii a bude pohlceno Asií
Publikováno: 10.9.2025
ESEJ / Rusko po celá staletí leželo v Asii. Tamější slovanské a ugrofinské obyvatelstvo, o jehož christianizaci se postarala skandinávská dynastie Rurikovců, vykazovalo sice evropské mimikry, ale Rusko bylo od 13. století periferií mongolsko-tatarské civilizace. Později se součástí Ruska staly i turkické, kavkazské a sibiřské národy. Bílý car v Moskvě se tvářil, že mu přísluší zvláštní civilizační mise v Asii a stále více hleděl i k Západu, který byl však od Ruska kulturně-politicky vzdálen celé věky. Reformami ruského imperátora Petra Velikého se Rusko vydalo v 18. století cestou europeizace a westernizace, což v neméně brutální podobě platilo i pro sovětsko-ruské časy. Koketérie ruských elit s eurasijstvím vyústila v Putinově éře v rozchod s Evropou a rozhodnutí pro Eurasii, což pro Rusko znamená nevyhnutelné pohlcení Čínou čili Asií. Údajně prastará uralská hranice, která tak zásadně ovlivňuje naše přemítání o dichotomii Evropa/Asie či Západ/Východ, je vlastně docela mladým zeměpisným vynálezem. Až do počátku 18. století byl totiž za evropsko-asijskou hranici považován tok řeky Don. Aktérem oné fatální změny, anebo spíše „nástrojem“ byl Němec Philipp Johann von Strahlenberg, který sloužil jako důstojník ve švédské armádě. Roku 1709 se zúčastnil legendární bitvy u Poltavy, která vítěznému ruskému carovi Petru Velikému umožnila jak europeizaci Ruska, tak soustavné ruské vměšování do evropských záležitostí. Vynořuje se evropské Rusko Philipp Johann von Strahlenberg prožil dlouhá léta jako ruský zajatec v sibiřském Tobolsku, kde se z pověření cara věnoval zeměpisnému bádání. Na základě rusko-švédského míru uzavřeného roku 1721 v Nystadu se vrátil do Švédska a ve Stockholmu připravil syntézu svých výzkumů. Ve stejném roce se car Petr Veliký…