Osudy sirotků d’Este: Potomci následníka trůnu museli čistit latríny
Publikováno: 20.9.2023
HISTORIE / „Žofinko! Žofinko, neumírej! Zůstaň naživu pro naše děti…“ šeptá František Ferdinand d’Este poté, co mu střela protnula krční tepnu. Jeho manželku Žofii Chotkovou, vévodkyni z Hohenbergu, zasáhl útočník přímo do břicha. Poslední přání se však následníkovi rakousko-uherského trůnu nesplní. Během pouhých pár minut od chvíle, kdy vrah stiskl spoušť, oba umírají. Výstřely bosenskosrbského atentátníka Gavrila Principa v Sarajevu osudného 28. června roku 1914 otřásly celým kontinentem, vrhly Evropu do krize a otevřely cestu k rozpoutání vůbec prvního válečného konfliktu v dějinách, který zasáhne téměř celý svět. Atentát ale způsobil i osobní tragédii. Ze třech dětí udělal sirotky a pořádně zacloumal s jejich životními osudy. Náhradní rodiče Poklidné nedělní červnové odpoledne na letním sídle Františka Ferdinanda d'Este v Chlumu u Třeboně přerušilo zazvonění telefonu. Třináctiletá dcera Žofie, o rok mladší Maxmilián a teprve desetiletý Ernst zrovna seděli u stolu, když jim vychovatel oznámil, že jejich rodiče byli zraněni při atentátu. O tom, že je už nikdy neuvidí, se dozvěděli až další den. V závěti Františka Ferdinanda d’Este stálo, aby se poručnictví nad jeho potomky ujal rodinný přítel a švagr, hrabě Jaroslav Thun. Výchovu, péči a lásku jim dávala i teta Jindřiška, mladší sestra zavražděné Žofie, která se pro ně stala náhradní maminkou a pomáhala jim překonat bolest ze ztráty milovaných rodičů. První světovou válku děti prožily v rodinném sídle na zámku Konopiště u Benešova, v bezpečí, v dostatku všeho a daleko od válečných hrůz. Teprve když evropské země složily zbraně a přišel mír, jejich poklidný život měl skončit. Přelézali…