Osvobození předpokládá svobodu, a ta s Rudou armádou nepřišla. Vzdali jsme se jí sami
Publikováno: 8.5.2025
KOMENTÁŘ / Výročí konce války je krom vzpomínání i prostorem pro středávání rozdílných výkladů dějin. Komunisté mluvili záměrně o výročí osvobození, byť takové slovo je pro to, co jsme zažili po roce 1945 hodně nadnesené. Jistě je pravda, že podřízenost SSSR byla lepší než okupace nacistickým Německem, pokud vás ale zloděj zachrání před vrahem, aby vás mohl okrást, také jste na tom asi lépe. Velké díky vůči zloději asi cítit nebudete. Faktem je, že nás Rudá armáda, na rozdíl od ostatních zemí východního bloku neokupovala, a komunisté se u nás k moci dostali i bez její pomoci. To ale neznamená, že nás Sověstký svaz začal ovládat až po únoru 1948. Ony slavné svobodné volby, v nichž Komunistická strana v Českých zemích zvítězila, byly sice svobodnější než cokoliv, co bylo dopřáno ostatní zemím východního bloku, ale úplně svobodné také nebyly. Kandidovat směly pouze strany Národní frony, která byla založena už v březnu 1945. Třeba agrárnící a národní demokraté se o hlasy voličů ucházet nesměli. Je pravda, že k totalitě a zahnívání v Sověty ovládané východoevropské říši nás neodsoudili západní spojenci. Přispěli jsme k tomu výraznou měrou sami. První kroky učinil ještě za války Edvard Beneš. Ty se nakonec ukázaly jako rozhodující jak pro naše směřování do područí SSSR, ale i pro způsob, jakým k tomu došlo. Rudá armáda nebyla potřeba, stačili kolaboranti Jsou dochované dokumenty svědčící o tom, jaký význam přisuzovali sovětští představitelé ovládnutí Československa. To, že k tomu nepotřebovali Rudou armádu neznamená, že by ji k tomu bývali…