Otevřený dopis Jiřímu Gruntorádovi: Důchody disidentů nejsou skandál, ale součást podstaty polistopadového systému
Publikováno: 24.11.2023
Milý příteli, polská socioložka Jadwiga Staniszkis ve své knize Postkomunismus – Zrod hádanky napsala, že po pádu komunismu došlo k paradoxnímu vítězství systému, neboť v rámci budování nového právního státu byl přijat princip právní kontinuity, a tak došlo de facto k uznání komunismu jako systému. Paradox spočíval v tom, že komunistickému systému byl tento status samotnými disidenty odpírán po celá léta bojů a zápasů proti němu, když skutečně existoval, ale jen co „zemřel“, dostal status legálnosti. To znamenalo také legalizaci rozsáhlých privilegií nomenklatury, čímž se stalo velmi obtížným například soudně stíhat i ty, kteří byli zodpovědní za zločiny proti lidskosti či národu, jež byly spáchány v rámci existujícího – třebaže nespravedlivého – zákona. Jinými slovy, zločiny systému se staly nestíhatelnými. Podle Staniszkis to usnadnilo zapomenutí toho, čím komunismus byl, a prohloubilo to pocit kontinuity ve vědomí společnosti. V kontextu tohoto omylu založeného na víře v systém došlo k oslabení právní kultury a zrodil se nový politický problém, který spočíval v tom, že byla opuštěna tradice práva a zásady římské právní kultury, neboť přestalo platit, že spravedlnost je pevná a trvalá snaha poskytnout každému, co je jeho právem, nebo že spravedlnost je základem státu či že spravedlnost nesmí být nikomu upírána. Vzpomínáš si, jak v roce 1991 učinil Václav Havel prohlášení, které bylo, zejména pro politické vězně z 50. let, jak se vyjádřili, „šokující“, totiž že je třeba „zapomenout na činy komunistů a udělat za nimi tlustou čáru“? Je ale možno oddělit tuto „tlustou čáru“ od skutečnosti, že například bývalá mluvčí…