Otevřený rozhovor s Michalem Pavlíčkem: co chybělo Pražskému výběru, proč odmítl hrát u Gotta a kdy se smířil s Kocábem
Publikováno: 14.6.2024
V novém čísle měsíčníku FORUM 24+, které právě vychází, si můžete přečíst velký rozhovor s Michalem Pavlíčkem. Muzikant, jenž má za sebou těžké období zdravotních lapálií, ale také čerstvé ocenění Českým lvem, hovoří až s nečekanou otevřeností o křižovatkách svého života. Povídání bylo tak bohaté, že se ne všechno vešlo do tištěného vydání. Přijměte následující ukázky jako bonus k hlavnímu textu. O Kersku a Hrabalovi Byl jsem v partě kerských hippies, měli jsme i v lese zkušebnu, pravidelně jsem hrál v Hájence. … Musím říct, že štamgasti k nám byli docela tolerantní. Hrabal byl zajímavý člověk, když seděl s místními v hospodě, ani bys sis ho nevšiml. Zapadl, jako kdyby byl jeden z nich. Ale když jsem se s ním potom bavil, viděl jsem, jak je velice vzdělaný a chytrý a silná osobnost. Nikdy nezapomenu, jak jsme vybíhali z hospody, když ta parta odjížděla nadraná na kole a čekalo se, kdo z nich padne do příkopu jako první. Přesně jako ve filmu Slavnosti sněženek. O Rolling Stones Žijou z toho hraní, z koncertů. Když jsem si v Letňanech stoupnul před těch šedesát tisíc lidí, uvědomil jsem si, jak moc to nabíjí. To pak prostě nestárneš. Taky proto se držím zuby nehty na podiu. Jedu pět hodin autem někam do dálavy, v tomhle věku už tě z toho bolí záda, ale vždycky nakonec dojdu k tomu, že ty dvě hodiny koncertu za to stály. Jezdíme s triem a pořád máme docela vyprodáno, čehož si vážím. Často vidím v publiku i ženy. Je obdivuhodné, že vydrží tu dvouhodinovou kytarovou smršť, která je někdy fakt hodně nahlas.