Pane prezidente, můžete táhnout aneb Když se Konečná dusí vzteky
Publikováno: 6.9.2026
REPORTÁŽ / Slibovali obří demonstraci. Něco jako matku všech demonstrací. Změnu režimu. Konec militarizace. Tak nějak by se dalo shrnout avízo na sobotní demonstraci KSČM na Malostranském náměstí, která měla podle organizátorů zastavit český „Majdan“, prezidenta Petra Pavla, vládu, neziskovky, veřejnoprávní média, mediální oligarchy a patrně i všechny další síly, které se provinily tím, že nepochopily, že skutečné dějiny se mají psát podle programu KSČM. Nezasvěcený pozorovatel mohl nabýt dojmu, že Česká republika právě prožívá poslední hodiny před zhroucením civilizace. Realita byla poněkud méně apokalyptická. Velikost revolučního povstání poněkud zaostala za revolučním patosem. Na místě se sešly nanejvýš tři, možná čtyři stovky příznivců. Zbytek náměstí tradičně doplňovali novináři, policisté, turisté a odpůrci akce. Na „Matku všech demonstrací“ tedy poněkud komorní porodní sál. Jeden z turistů, podle přízvuku v angličtině patrně Ital, se mě dokonce zeptal, co se děje. Když jsem mu vysvětlil, že jde o demonstraci proti vládě a prezidentovi a že ji svolali komunisté, pokřižoval se a oznámil, že raději rychle zmizí. Některé politické tradice zřejmě nepotřebují překlad. Na pódiu mezitím začala přehlídka frustrace, křivd a velkých slov. Michal Gulyáš hovořil o válce, militarizaci a „prodeji naší republiky“ a zároveň slíbil, že bude mluvit tak, aby i tajní chlápci pořizující nahrávky měli „důstojný kulturní pocit“ a mohli si užít „hloubavé chvíle“. Měla to být chvíle, kdy demonstrace údajně nabízela jakýsi kulturní program. Pak přišel na řadu Josef Skála. Stalinista, který se na pódiu dovolával boje proti fašismu. „Dneska být antifašistkou, to je skoro ohrožený druh. Držme při sobě!“ zaznělo.