Pár slov ke druhému kolu: Petr Pavel znamená naději

<p><img width="1600" height="1066" src="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2023/01/c920b2c4-ad88-45ac-be6e-8ff5ebf065ca.jpeg" class="attachment-post-thumbnail size-post-thumbnail wp-post-image" alt="Pavel Hofman / FORUM 24" loading="lazy" srcset="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2023/01/c920b2c4-ad88-45ac-be6e-8ff5ebf065ca.jpeg 1600w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2023/01/c920b2c4-ad88-45ac-be6e-8ff5ebf065ca-300x200.jpeg 300w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2023/01/c920b2c4-ad88-45ac-be6e-8ff5ebf065ca-1024x682.jpeg 1024w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2023/01/c920b2c4-ad88-45ac-be6e-8ff5ebf065ca-768x512.jpeg 768w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2023/01/c920b2c4-ad88-45ac-be6e-8ff5ebf065ca-1536x1023.jpeg 1536w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2023/01/c920b2c4-ad88-45ac-be6e-8ff5ebf065ca-640x426.jpeg 640w" sizes="(max-width: 1600px) 100vw, 1600px" /></p><strong>Jsem stoupenec polistopadové demokracie a snažil jsem se pro ni leccos dělat. Nejdřív v době, kdy tu ještě žádná demokracie nebyla, a pak i potom, když tu už byla. Jistě, jiní dělali<span class="Apple-converted-space"> </span>tenkrát víc. Ale jiní méně nebo taky vůbec nic. Polistopadová demokracie měla své chyby. Na rozdíl od různých autoritativních režimů. Ty nemají chyby, ale policii a cenzuru.</strong> Polistopadová demokracie<span class="Apple-converted-space"> </span>se těšila čas od času veřejné nespokojenosti. Nespokojenost vyvrcholila v roce 2013. Vedly k ní často například různé zdlouhavé a těžkopádné<span class="Apple-converted-space"> </span>procedury<span class="Apple-converted-space"> </span>v parlamentu i v orgánech soudní moci. Mnoha lidem se zdál být účinnější jednoduchý systém, kdy na počátku výkonu spravedlnosti stojí „investigativní žurnalisté“, kteří dodávají materiál policii a prokurátorům, co pak spravedlnost vykonávají.<span class="Apple-converted-space"> </span>Nakonec se našel i pragmatický politik, původně tzv. polistopadový podnikatel, který toto zjednodušení, jež původně rostlo spíše v intelektuálních kruzích, zaštítil svou autoritou úspěšného člověka. A vytvořil mocenský systém, který byl zároveň průmyslovým a hospodářským koncernem, mediálním komplexem a<span class="Apple-converted-space"> </span>politickým hnutím.<span class="Apple-converted-space"> </span> Síla tohoto mocenského uskupení se postupně prosazovala v exekutivě i v legislativě.<span class="Apple-converted-space"> </span>Problémy byly jen se senátem a se soudní mocí. Teď naše vlast stojí před významným, v mnoha ohledech rozhodujícím krokem, před zvládnutím funkce prezidenta a jejím začleněním do tohoto pozoruhodného mocenského útvaru. Podle naší nynější ústavy patří prezident do exekutivy (s temnými náznaky, že je její korunou). Má ovšem velké slovo i v legislativě a v soudní moci. Zároveň je tradičně už od doby první Čs. republiky neformálně považován za spasitele a<span class="Apple-converted-space"> </span>otce národa. Pokud se tohle všechno smotá a slepí dohromady, je velmi silně zaděláno na to, čemu se tradičně říká „autoritativní režim“ (i kdyby se snad v jeho čele ocitl učiněný světec <span>⁠–</span> což není největší nebezpečí, jež nám zrovna<span class="Apple-converted-space"> </span>teď hrozí). Funkce prezidenta má být nyní již potřetí obsazena zcela demokraticky, tj. plebiscitem. Výsledky minulých dvou voleb byly katastrofální. Přitom hrozí, že plebiscit, který nás nyní čeká, bude<span class="Apple-converted-space"> </span>vzhledem k okolnostem<span class="Apple-converted-space"> </span>procesem jednosměrným, nezvratným a definitivním (lidově se říká „na furt“). I proto klade na obyčejné lidi (na nás obyčejné lidi, co ho svým rozhodnutím uvedeme v život) obrovské nároky.<span class="Apple-converted-space"> </span>Vlastně jen jeden, ale zásadní. Pokud si budeme jen trošku trošičku namlouvat, že volíme spasitele či otce národa,<span class="Apple-converted-space"> </span>zvolíme buď toho nepravého, nebo nikoho.<span class="Apple-converted-space"> </span>Nebo obojí zároveň. Zapomeňme na to! Pokusme se zvolit někoho, kdo není ani otec národa, ani spasitel, kdo je stejně dokonalý i nedokonalý jako my. Ale kdo přesto, nebo lépe řečeno právě proto znamená jakousi naději pro<span class="Apple-converted-space"> </span>Českou republiku. Naděje je přitom něco, co nám už dvanáct let osudově chybí. <span>V roce 2016 jsem napsal, že podporuji Miroslava Kalouska. Mimo jiné i proto</span>, že se stal obětí systematického politického štvaní, v němž měl tehdy prsty jeden samozvaný spasitel národa. (Hádejte kdo!) Jsem velmi rád, že teď, po sedmi letech, můžu napsat vlastně<span class="Apple-converted-space"> </span>ze stejného důvodu a stejně důrazně: podporuji Petra Pavla.