Pavel Kosatík: Vyhnání Němců? Stabilitu nelze zachraňovat genocidou
Publikováno: 12.6.2025
Spisovatel Pavel Kosatík je přesvědčen o tom, že nebýt poválečného vyhnání Němců, které začalo před osmdesáti lety, sotva by se Československo na desítky let zcela odpojilo od demokracie. „Jenže s politiky, které jsme tehdy měli v čele, jiný vývoj než tento obludný nebyl asi možný,“ tvrdí v rozhovoru pro FORUM 24+. Proč Češi snili o životě bez Němců? Neřekl bych, že šlo o nějakou univerzální vlastnost Čechů. Ale je fakt, že soužití s početně silnějšími Němci, zvlášť když se opírali o své říšské soukmenovce v zádech, bylo často obtížné. Ne nadarmo to František Palacký nazýval stýkáním a potýkáním. V takové situaci — v konfrontaci s podstatně silnějším protivníkem — si leckdo přeje, aby ten druhý radši nebyl. Je to infantilní představa, ale nejen z dětství si ji možná leckdo pamatujeme. Ono vzájemné stýkání a potýkání trvaly tisíc let. V jakých obdobích se zdálo, že by nám to spolu mohlo fungovat? Ale ono to vlastně nějak fungovalo skoro vždycky. Němci jako takoví plnohodnotně vznikli až v roce 1871, kdy se sjednotili v říši. Do té doby vpadaly do Čech spíš různé jejich kmeny, v 13. století Braniboři, v roce 1611 pasovští a tak dále. Dokonce jen pouhých pět let před sjednocením říše, za války v roce 1866, Němci vstoupili do Čech a do Prahy ještě jen jako Prusové. Soužití Čechů s Němci na našem území by asi nebylo správné představovat si jako konfliktní z podstaty. Podle mnoha pamětnických svědectví k onomu zásadnímu vyhrocení vztahů, kdy už nezbývalo jiné řešení než kdo s koho, vzniklo až s volebním vítězstvím Henleinovy SdP v roce 1935, nebo dokonce až v průběhu žhavého jara a léta roku 1938, kdy henleinovci dostali z Berlína pokyn, že dohoda s Čechy…