Pět důvodů, proč jsou české romantické komedie opravdové zlo
Publikováno: 23.3.2024
GLOSA / „I nejpitomějšímu klukovi je jasno, že nemůže strážníky na Václavském náměstí chytat do lasa a že řemeslo pistolníků už dávno nemá zlaté dno. Daleko nebezpečnější je namlouvat spoustě našich milých čtenářek, že manželství není nic definitivního, že je to jedna z mála možností zbohatnutí, že nikdy není pozdě nahlédnout svůj omyl, zbavit se pout a jít za hlasem svého srdce štěstí vstříc. Je mnohem snazší dokázat nedospělému klukovi, že není krvežíznivým pirátem než zabránit málo inteligentní čtenářce, aby nenalézala obdoby mezi osudem hrdinky románu a osudem svým a tropila v důsledku toho hlouposti.“ Ta moudrá slova pronesl doktor Vlach v Jirotkově Saturninovi v roce 1942 a platí dodnes. V míře kdysi nevídané se vztahují i na současnou kinematografii. Změnily se jen žánry, kluci nechodí na westerny, ale na akční sci-fi filmy, přičemž stejně jako jejich předchůdci vědí, že Hvězdné války na Václavském náměstí nevypuknou. Vědí to i čeští filmaři, a (nejen) proto se o ně v domácích podmínkách ani nepokoušejí. Zato romány pro ženy, o nichž mluvil doktor Vlach, dostaly filmovou podobu v subžánru zvaném romantická komedie, který se v našich končinách zabydlel zejména v posledním dvacetiletí v míře jednak obludné, jednak podobně nežádoucí. Může za to Richard Curtis Duchovní otec Černé zmije a Mr. Beana Richard Curtis napsal na počátku devadesátých let scénář filmu Čtyři svatby a jeden pohřeb a přes Notting Hill, Deník Bridget Jonesové (podle předlohy Helen Fieldingové) došel k Lásce nebeské, která se postupem času stala vánoční klasikou. Curtis obohatil již existující a populární žánr romantické komedie o suchý anglický humor, trochu…