Petr Schulhoff: Tvůrce temných detektivek s majorem Kalašem i komedií o tom, že to zítra roztočíme, drahoušku, by se letos dožil sta let

<p><img width="1280" height="720" src="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/07/VOV949767_schulhoff.jpg" class="attachment-post-thumbnail size-post-thumbnail wp-post-image" alt="" loading="lazy" srcset="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/07/VOV949767_schulhoff.jpg 1280w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/07/VOV949767_schulhoff-300x169.jpg 300w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/07/VOV949767_schulhoff-1024x576.jpg 1024w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/07/VOV949767_schulhoff-768x432.jpg 768w" sizes="(max-width: 1280px) 100vw, 1280px" /></p><p class="p1">„Cikáni obyčejně nevraždí děti vlastního kmene, na to nejsou dost civilizovaní,“ zní jedna z replik kriminálky Petra Schulhoffa (10. 7. 1922 – 4. 5. 1986) Po stopách krve (1969). S netečnou tváří ji pronáší vyšetřovatel major Kalaš zosobněný Rudolfem Hrušínským a my nad tím výrokem dnes stojíme v rozpacích z diktátu soudobé politické korektnosti. Jsou to slova odsouzeníhodné rasové přehlíživosti, anebo spíš vědoucí a ještě se prohlubující skepse vůči většinové společnosti? Schulhoffovy filmy takové iritující otázky kladou opakovaně, ať záměrně, či bezděčně, ať jde o příběhy deviantních vrahů, či později o skoro stejně deviantní normalizační komedie. Jaké životní tajemství jejich tvůrce se za tím vším asi skrývá?</p> <p class="p4">Když se před lety dával v rámci Filmové komory dohromady seznam prvních českých filmů určených k digitalizaci, někteří z nás navrhovali také Schulhoffův volný detektivní triptych ze šedesátých let, v němž dramatu Po stopách krve předcházejí filmy Strach (1963) a Vrah skrývá tvář (1966). Vzbudilo to údiv a zprvu i odpor: Stojí kriminální žánr vůbec za takovou péči? Přitom dodnes jde o jedny z nejvysílanějších snímků snad na všech televizních stanicích, s jejichž úrovní i nová tvorba jen nesnadno soutěží.</p> Špionážní noir <p class="p4">Strach ještě kalkuloval se špionskou zápletkou, tak jak si to vynutila propagandistická transformace údajně pokleslého detektivního žánru v komunisty zestátněné kinematografii. Předlohou se stal Schulhoffovi poslední román Eduarda Fikera (1902–1961) Kilometr devatenáct (1960), včetně už zavedeného fikerovského vyšetřovatele majora Kalaše. Ve filmu dostal spoluhráče v nadporučíkovi Vargovi Radoslava Brzobohatého, ve třetí části triptychu v poručíku VB Vlachovi Vladimíra Ptáčka.</p> <p class="p6">Klíčová ale byla volba Hrušínského do postavy Kalaše: Jeho gabinovsky zdrženlivý projev dává ve Strachu zapomenout na to, jak je role ještě kontaminována oscilací postavy mezi kriminalistou a estébákem. Tři vraždy případu jsou následkem poklesku z okupace a současné diverzní činnosti bývalých kolaborantů ve prospěch nepřátelské mocnosti. Je to trochu divoké, zapletené a poplatné jaksi samozřejmé převaze režimních...</p>