Pieta za ukrajinského disidenta Vasyla Makucha, který se upálil na protest proti sovětské okupaci Československa

<p><img width="1920" height="1440" src="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2021/11/Makuch_foto.jpg" class="attachment-post-thumbnail size-post-thumbnail wp-post-image" alt="MČ Praha 10" loading="lazy" srcset="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2021/11/Makuch_foto.jpg 1920w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2021/11/Makuch_foto-300x225.jpg 300w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2021/11/Makuch_foto-1024x768.jpg 1024w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2021/11/Makuch_foto-768x576.jpg 768w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2021/11/Makuch_foto-1536x1152.jpg 1536w" sizes="(max-width: 1920px) 100vw, 1920px" /></p>Městská část Praha 10 a Velvyslanectví Ukrajiny v České republice společně uctily památku ukrajinského disidenta Vasyla Makucha. Ten se upálil 5. listopadu 1968 na protest proti okupaci Československa vojsky zemí Varšavské smlouvy. Pietní akt za účasti ukrajinského velvyslance a starostky desáté městské části proběhl v pátek 5. listopadu v 15:30 na Makuchově lávce v Praze 10. Čas piety byl symbolický, Vasyl Makuch totiž svůj čin provedl v Kyjevě v 16:30 tamního, tedy v 15:30 středoevropského času. O den později na následky popálenin zemřel. O pojmenování pěší lávky na začátku Ukrajinské ulice po disidentovi rozhodla před třemi lety – u příležitosti 50. výročí jeho upálení – Rada hlavního města Prahy. Letos k ní symbolicky položili věnec a květiny ukrajinský velvyslanec Jevhen Perebyjnis a starostka MČ Praha 10 Renata Chmelová. Pietního aktu se zúčastnili i zástupci Kanceláře prezidenta republiky, Senátu Parlamentu ČR, Magistrátu hl. m. Prahy a Ministerstva zahraničních věcí ČR. „Chceme si připomenout oběť života jedenačtyřicetiletého muže, který se 5. listopadu 1968 stal v Kyjevě živou pochodní pro svobodu ukrajinského národa. Podle věrohodných svědectví zněla jedna z vět, kterou Vasyl Makuch vykřikl: PRYČ S OKUPANTY ČESKOSLOVENSKA! Křivdy a škody způsobené sovětskou okupací Československa mezi lety 1968–1991 byly nezměrné, bylo zlikvidováno nesčetně lidských osudů, plánů, vztahů a celých rodin. O to více je třeba si připomínat ty, kteří nemlčeli, a obzvláště ty, kteří nemlčeli v zemích, odkud přijeli ‚vojáci v hranatých železných maringotkách‘, jak zpívá Karel Kryl. Děkujeme Vasylu Makuchovi, že nemlčel,“ řekla ve svém projevu starostka a senátorka Renata Chmelová. „Vasyl Makuch nebyl jediný na Ukrajině, kdo nesouhlasil s okupací Československa v roce 1968. Ukrajinský student Zorjan Popaďuk byl odsouzen k sedmi letům vězení za rozdávání letáků odsuzujících okupaci. Deset let ve vězení a ve vyhnanství za Uralem strávil Olexandr Serhijenko, kromě jiného za to, že kritizoval okupaci Československa v roce 1968 a šířil v samizdatu ukrajinský překlad manifestu Dva tisíce slov. Ukrajinský poslanec, krymskotatarský lídr a neúnavný kritik ruské anexe Krymu Mustafa Džemilev kvůli svému odporu proti okupaci Československa strávil přes šest let v sovětských žalářích. Mnoho Ukrajinců vyjadřovalo svou podporu českému a slovenskému národu po okupaci Československa v roce 1968,“ doplnil ukrajinský velvyslanec Jevhen Perebyjnis. „Dnes, kdy Rusko okupuje část území Ukrajiny, cítí Ukrajinci naopak silnou podporu Čechů,“ zdůraznil Jevhen Perebyjnis. O Vasylu Makuchovi Vasyl Makuch se narodil 14. listopadu 1927 ve vesnici Kariv nedaleko Lvova. Pod vlivem svého otce a sousedů vstoupil v sedmnácti letech do řad Ukrajinské povstalecké armády. V únoru 1946 byl během boje postřelen a zajat sovětským NKVD. Prošel krutými výslechy ve lvovské věznici a 11. července 1946 byl vojenským tribunálem odsouzen k deseti letům nucených prací, jejichž většinu strávil v sibiřských táborech, jmenovitě v Dubravlagu v Mordvinsku. Z vězení byl propuštěn 18. července 1955 a deportován do vyhnanství. Tam se potkal s Lidijí Zaparou, se kterou se později oženil. Nesměl se vrátit domů, proto se mladá rodina usadila ve městě Dnipro, odkud pocházela Lidija. V roce 1960 se jim narodila dcera Olha a v roce 1964 syn Volodymyr. V říjnu 1968 si vzal Makuch dovolenou. Doma se rozloučil se ženou a dětmi: „Pokud se mi něco stane, vězte, že vás všechny velmi miluji,“ řekl a jel navštívit své rodiče a sestru na západní Ukrajinu. Odtamtud se nevrátil do Dnipra, ale odjel do Kyjeva. S sebou odvezl třílitrovou sklenici tekutiny. Dne 5. listopadu 1968 se Makuch na Chreščatyku, u vchodu do domu číslo 27, v blízkosti Bessarabského tržiště, polil benzínem a zapálil. Byl v bezvědomí převezen do nemocnice, kde 6. listopadu zemřel v důsledku popálenin 70 % těla. Je pohřben v Dnipru. Později jeho cestu budou následovat desítky lidí z nejrůznějších zemí postsovětského bloku: Mykola Bereslavskyj, Oleksa Hirnyk, Jan Palach či Ryszard Siwiec. Zdroj: Tisková zpráva MČ Praha 10 a Velvyslanectví Ukrajiny v České republice

#Hlavní stránka #Zprávy #Česko #Dějiny 20. století #disent #invaze 1968 #okupace Ukrajiny #Praha #sovětská okupace #Sovětský svaz #Ukrajina

Publikováno: 6.11.2021

Městská část Praha 10 a Velvyslanectví Ukrajiny v České republice společně uctily památku ukrajinského disidenta Vasyla Makucha. Ten se upálil 5. listopadu 1968 na protest proti okupaci Československa vojsky zemí Varšavské smlouvy. Pietní akt za účasti ukrajinského velvyslance a starostky desáté městské části proběhl v pátek 5. listopadu v 15:30 na Makuchově lávce v Praze 10. Čas piety byl symbolický, Vasyl Makuch totiž svůj čin provedl v Kyjevě v 16:30 tamního, tedy v 15:30 středoevropského času. O den později na následky popálenin zemřel. O pojmenování pěší lávky na začátku Ukrajinské ulice po disidentovi rozhodla před třemi lety – u příležitosti 50. výročí jeho upálení – Rada hlavního města Prahy. Letos k ní symbolicky položili věnec a květiny ukrajinský velvyslanec Jevhen Perebyjnis a starostka MČ Praha 10 Renata Chmelová. Pietního aktu se zúčastnili i zástupci Kanceláře prezidenta republiky, Senátu Parlamentu ČR, Magistrátu hl. m. Prahy a Ministerstva zahraničních věcí ČR. „Chceme si připomenout oběť života jedenačtyřicetiletého muže, který se 5. listopadu 1968 stal v Kyjevě živou pochodní pro svobodu ukrajinského národa. Podle věrohodných svědectví zněla jedna z vět, kterou Vasyl Makuch vykřikl: PRYČ S OKUPANTY ČESKOSLOVENSKA! Křivdy a škody způsobené sovětskou okupací Československa mezi lety 1968–1991 byly nezměrné, bylo zlikvidováno nesčetně lidských osudů, plánů, vztahů a celých rodin. O to více je třeba si připomínat ty, kteří nemlčeli, a obzvláště ty, kteří nemlčeli v zemích, odkud přijeli ‚vojáci v hranatých železných maringotkách‘, jak zpívá Karel Kryl. Děkujeme Vasylu Makuchovi, že nemlčel,“ řekla ve svém projevu starostka a senátorka Renata Chmelová. „Vasyl Makuch nebyl jediný na Ukrajině, kdo nesouhlasil s okupací Československa v roce 1968. Ukrajinský student Zorjan Popaďuk byl odsouzen k sedmi letům vězení za rozdávání letáků odsuzujících okupaci. Deset let ve vězení a ve vyhnanství za Uralem strávil Olexandr Serhijenko, kromě jiného za to, že kritizoval okupaci Československa v roce 1968 a šířil v samizdatu ukrajinský překlad manifestu Dva tisíce slov. Ukrajinský poslanec, krymskotatarský lídr a neúnavný kritik ruské anexe Krymu Mustafa Džemilev kvůli svému odporu proti okupaci Československa strávil přes šest let v sovětských žalářích. Mnoho Ukrajinců vyjadřovalo svou podporu českému a slovenskému národu po okupaci Československa v roce 1968,“ doplnil ukrajinský velvyslanec Jevhen Perebyjnis. „Dnes, kdy Rusko okupuje část území Ukrajiny, cítí Ukrajinci naopak silnou podporu Čechů,“ zdůraznil Jevhen Perebyjnis. O Vasylu Makuchovi Vasyl Makuch se narodil 14. listopadu 1927 ve vesnici Kariv nedaleko Lvova. Pod vlivem svého otce a sousedů vstoupil v sedmnácti letech do řad Ukrajinské povstalecké armády. V únoru 1946 byl během boje postřelen a zajat sovětským NKVD. Prošel krutými výslechy ve lvovské věznici a 11. července 1946 byl vojenským tribunálem odsouzen k deseti letům nucených prací, jejichž většinu strávil v sibiřských táborech, jmenovitě v Dubravlagu v Mordvinsku. Z vězení byl propuštěn 18. července 1955 a deportován do vyhnanství. Tam se potkal s Lidijí Zaparou, se kterou se později oženil. Nesměl se vrátit domů, proto se mladá rodina usadila ve městě Dnipro, odkud pocházela Lidija. V roce 1960 se jim narodila dcera Olha a v roce 1964 syn Volodymyr. V říjnu 1968 si vzal Makuch dovolenou. Doma se rozloučil se ženou a dětmi: „Pokud se mi něco stane, vězte, že vás všechny velmi miluji,“ řekl a jel navštívit své rodiče a sestru na západní Ukrajinu. Odtamtud se nevrátil do Dnipra, ale odjel do Kyjeva. S sebou odvezl třílitrovou sklenici tekutiny. Dne 5. listopadu 1968 se Makuch na Chreščatyku, u vchodu do domu číslo 27, v blízkosti Bessarabského tržiště, polil benzínem a zapálil. Byl v bezvědomí převezen do nemocnice, kde 6. listopadu zemřel v důsledku popálenin 70 % těla. Je pohřben v Dnipru. Později jeho cestu budou následovat desítky lidí z nejrůznějších zemí postsovětského bloku: Mykola Bereslavskyj, Oleksa Hirnyk, Jan Palach či Ryszard Siwiec. Zdroj: Tisková zpráva MČ Praha 10 a Velvyslanectví Ukrajiny v České republice