Po stopách zaniklých obcí ukrytých v divočině Českého lesa. Desítky jich byly zničeny po povyhnání Němců
Publikováno: 10.4.2024
Uprostřed hlubokých lesů v blízkosti hranice s Německem si už dnes jen těžko představujeme, že na místě vzrostlých stromů do 50. let minulého století stávaly domy, kostely, školy, pivovary či řemeslnické dílny. Putování po zapomenutých obcích Českého lesa se může proměnit ve velké dobrodružství, protože najít jejich pozůstatky je často obtížné. Nicméně těm, kteří rádi spojují pobyt v přírodě s historií, nabízí nevšední zážitek. K návštěvě bývalých sídel v okresech Domažlice a Tachov jsou ideální podmínky na jaře a na podzim, kdy to málo, co po jejich ‒ většinou německých ‒ obyvatelích zbylo, nezakrývá tráva a houští. Před cestou doporučuji vyzvednout či zakoupit v některém z turistických infocenter materiály s popisem míst, jež stojí za výlet. Některé zaniklé osady či vesnice totiž v elektronických mapách chybějí. S nadsázkou se dá říct, že při toulkách Českým lesem narazíte na zaniklou obec, i kdybyste nechtěli. Tato místa mnohdy navazují jedno na druhé, ačkoli někdy bývají k poznání jen podle cedulky s jejich jménem ‒ v české i německé verzi. Známky toho, že zde kdysi bylo něco, co do divoké přírody nepatří, mohou být jen nepatrné, například zbytky zídek oddělujících dřívější pozemky. České Forum Romanum Světlou výjimku v tomto smyslu představuje Lučina-Grafenried nedaleko Klenčí pod Čerchovem, jejíž pozůstatky jsou od roku 2011 cíleně odkrývány a upravovány. Obec ležící asi kilometr od německé hranice stihl podobný osud jako většinu ostatních v zakázaném hraničním pásmu, jak se oblasti říkalo po spuštění železné opony. Jinými slovy byla zničena. Ještě předtím, po druhé světové válce, z ní ovšem byli odsunuti němečtí obyvatelé. Po roce 1990 se pak stala místem, kde se Češi a Němci začali znovu setkávat. Dobrovolníci z obou stran hranice někdejší obec, kterou během desítek let pohltila příroda, upravili na jakýsi skanzen, „živoucí osvětové a pietní místo“…