Pod náporem ledových ker: Lidé se schovávali na stromech, část Karlova mostu se zřítila
Publikováno: 28.2.2024
HISTORIE / Dravé proudy Vltavy unášejí kusy ledu i zbytky stržených vorů. Jedna z velkých ledových ker narazí do vodou podemletého šestého pilíře Karlova mostu. Kamenná konstrukce se bortí a vzápětí se zřítí do řeky i s vojenskou strážnicí. Hladová řeka spolkne nejen její trosky, ale i těla čtyř vojáků. Velká voda nebývala ničím výjimečným, lidé na jarní rozvodnění byli zvyklí odnepaměti. V posledních únorových dnech roku 1784, tedy přesně před 240 lety, to však bylo jiné. Mnohými evropskými i českými městy se prohnala jedna z nejstrašnějších povodní v novodobé historii lidstva. Řeky se vzbouřily, ničily vše, co jim přišlo do cesty, ledovými krami útočily na mosty i lidská stavení, unášely majetky i lidské životy. Za vším hledej sopku Předehra k tragédii začala už na jaře roku 1783, kdy se probudila k životu islandská sopka Laki. Ničivá erupce nastala na začátku června a trvalo ještě dalších osm měsíců, než se vulkán uklidnil. Za tu dobu vychrlil až 15 kilometrů krychlových lávy a těžko představitelných 500 milionů tun sopečných plynů, především oxidu siřičitého, ale také fluorovodíku a chlorovodíku. Po kontaktu s vodními parami se zrodila jedovatá mračna, která likvidovala plodiny a zabíjela hospodářská zvířata, následný hladomor pak vyhubil nejméně pětinu celé islandské populace. Sopečný oblak se však šířil dál, objal značnou část severní polokoule a pohrál si s klimatem. Evropu toho roku sevřela nebývale krutá zima. Hory i nížiny zasypávaly obrovské přívaly sněhu, ledová pokrývka zkrotila i tak bujné veletoky jako Labe či Dunaj a například v Dánsku zamrzla úžina mezi ostrovy…