Podívejte se na málo známé fotografie ze života novináře Ladislava Mňačka
Novinář a spisovatel Ladislav Mňačko nemilosrdně tepal zločiny a přehmaty komunistického režimu.
Publikováno: 22.9.2020
Život "zuřivého reportéra" a spisovatele Ladislava Mňačka je věrným otiskem vzniku a zániku Československa.
Za první republiky byl pouličním rváčem (bitkárem), který na místě trestal křivdy na slabších. Prošel si nacistickými koncentračními tábory, aby v závěru války aktivně bojoval v partyzánské brigádě Jana Žižky. V poválečném levicovém nadšení vstoupil do komunistické strany a jako známý novinář doprovázel na mítinky Klementa Gottwalda.
O to tvrdší bylo Mňačkovo vystřízlivění a tím nemilosrdněji v Opožděných reportážích tepal teror v padesátých letech a papalášské chování komunistických mocnářů. Jednoho z nich dokonce veřejně zfackoval.
Příliš se neví o Mňačkově emigraci do Izraele v roce 1967, čímž protestoval proti diskriminační politice Československa vůči židovskému státu. Nová kniha slovenského historika a spisovatele Jozefa Leikerta tuto pozoruhodnou etapu v Mňačkově životě popisuje.
O rok později, v srpnu 1968, Mňačko emigroval znovu - tentokrát na dlouhých dvacet let, když utekl před okupačními vojsky Sovětů do Rakouska. Jako jeden z největších kritiků bolševických praktik a kultu osobnosti se obával únosu do pracovních táborů na Sibiři.
Ladislav Mňačko se vrátil až po pádu komunismu v roce 1989. A nebyl by to on, aby se nepustil do kritiky totalitních praktik tehdejšího - na Slovensku adorovaného - vůdce Vladimíra Mečiara, které v šedesátých letech minulého století popsal v románu Jak chutná moc.
Potřetí "zuřivý reportér" emigroval ze Slovenska do Prahy na protest proti způsobu rozdělení Československa. Mňačko zemřel v roce 1994.