Podle Ženevských úmluv? Jak se žije ruským válečným zajatcům na Ukrajině
Publikováno: 1.10.2023
REPORTÁŽ / Má neskutečně modré oči. Takové žalostivé, jako by to byl hladový pes. Rysy obličeje má příjemné, trochu poznamenané bolestí. Decentní strniště. Leží na nemocničním lůžku, až ke krku zakrytý vlněnou dekou, ruce má pod hlavou. Zbědovaný, nebo bídák? Kývnutím hlavy uděluje svolení k focení, mluvit však nechce. Cvak! Právě v tento moment Chrysťa, moje manželka, pořizuje foto. Kdybych někde zahlédl tuto fotografii bez kontextu, mohl bych s ním i soucítit. Ale ne teď a ne tady. Je to ruský voják, který přišel na Ukrajinu, aby mě zabil. Dobrá, možná že ne právě mě, ale obecně. Dříve mohl být v Buči, Izjumu nebo v Mariupolu a výstřelem do zátylku zabíjet civilisty. Momentálně však tento člověk určitě nepředstavuje hrozbu: je to ruský válečný zajatec. Jeden z mnoha tisíců válečných zajatců této války. Jsme ve špitálu tábora, kde drží válečné zajatce, nedaleko od západních hranic Ukrajiny. Za chvíli lékařka požádá návštěvníky, aby opustili nemocniční pokoj. Ženevské úmluvy, které jsem se mezitím naučil nazpaměť, počítají s bezplatným poskytnutím zdravotnické pomoci válečným zajatcům. Čl.15: Mocnost, v jejíž moci jsou váleční zajatci, je povinna postarat se zdarma o jejich zaopatření a poskytnout jim zdarma lékařské ošetření, které vyžaduje jejich zdravotní stav. Ještě před rokem tento tábor sloužil jako obyčejná věznice pro ukrajinské vězně, ale rychle změnil svůj účel a stal se dočasným domovem pro tisíce Rusů. Velké obdélníkové území, ohrazené plotem se strážními věžemi, a několik našedlých nevýrazných stavení vevnitř. Jsem tu jako představitel Koordinačního štábu pro otázky zacházení s válečnými zajatci. Je…