Poezie nevymřela. Fanoušek Andreje Babiše složil baladu o padoušství Víta Rakušana
Publikováno: 27.1.2024
NÁZOR / Regres, návrat do dětského myšlení, je tradičním příznakem neurózy nebo zaujetí závislého postoje. Někdy jsou takové regresy finančně výhodné – například když básník ve svých dílech dává najevo dětinskou oddanost diktátorovi či totalitnímu režimu. Jaké jsou příčiny regresu, při kterém v normální demokratické společnosti někdo píše hanobící rýmovačky na své politické neoblíbence, však netuším. Přesto jsem takové dílo na českém facebooku nalezl. Na facebookové stránce Andrej Babiš premiérem se objevila novinka: v řeči vázané sepsaný hejt proti Vítu Rakušanovi. Aby nedošlo k omylu, je k ní zveřejněn nakreslený Rakušanův portrét nevalné umělecké kvality. Zamyslel jsem se – může to někdo myslet vážně? Opravdu v roce 2024 někdo složí baladu o tom, že je ministr vnitra padouch, a myslí to vážně? Tak jsem napsal autorovi: Je prosím dílo vážně míněno, nebo jde o sarkasmus? Odpověď přišla záhy: „Je to vážně míněný sarkasmus dávkovaný epigramatickou formou, který si bere na paškál nemravné chování papalášů. S pozdravem Marek Řezanka.“ V takovém případě samozřejmě dílo stojí za analýzu. Mizerův pád Revoluční poezie s příchodem demokracie zjevně nevymřela. Porovnejme si baladu proti Rakušanovi se staršími veledíly angažované revoluční poezie. Zde verše pana Řezanky: Byl jednou lotr, parazit, jenž myslil, že vše může, a nemá, na co narazit, když jiné sedře z kůže. Ten lotr mířil nahoru, když postoupil, tak výše. Ať jiní plují na voru, ať jiným kručí v břiše. V revoluční tradici… Nyní se podívejme na historické konsekvence. Báseň hanící Víta Rakušana navazuje na nejlepší tradice angažované poezie, které holdovali ideologové dělnické třídy již od Velké říjnové socialistické revoluce.