Pohlreichův syndrom aneb „Vykroužkujte strejce“. Rada pro nadcházející volby
Publikováno: 13.9.2025
KOMENTÁŘ / S blížícími se volbami do poslanecké sněmovny tradičně sílí diskuse na téma, jaké asi budou jejich výsledky a zda – stejně jako při několika předchozích sněmovních volbách – se tyto výsledky budou vcelku výrazně lišit od předvolebních průzkumů. Zároveň s těmito obvyklými rituály poněkud nenápadně, leč stále silněji zaznívají hlasy tvrdící, že vlastně není koho volit, a že tudíž nemá cenu k volbám chodit. Obzvláště zřetelně tento poraženecký tón rezonuje v určitých segmentech voličů, kteří před čtyřmi lety volili koalici SPOLU, a právě zde spočívá přímo obří paradox, který přednedávnem nechtěně, ale trefně vyjádřil Zdeněk Pohlreich, jenž v podcastu Čestmíra Strakatého hlubokomyslně pronesl, že je znechucen předvolební taškařicí a tím pádem se ani nebude účastnit voleb. Zdeněk Pohlreich a s ním nejspíš i velká většina všech ostatních, kdo mají v důsledku svého zklamání z výkonů vlády Petra Fialy, popřípadě s podobou politiky obecně, v úmyslu k volbám nejít, sice vědí, že tím otevírají bránu dokořán vládě vzešlé z těch politických sil, jejichž způsob vlády a politické cíle jsou z jejich pohledu ještě horší než politika vlády stávající, ale je jim to jedno. Jakkoli je rozhodnutí k volbám nejít legitimní a je právem každého se k němu uchýlit, je minimálně z pohledu těch voličů, kterým záleží na kvalitě demokracie, slušném státu a jednoznačně prozápadním směřování České republiky, mimořádně iracionální a v podstatě nepochopitelné. Těžko ho pak vnímat jinak než jako emocionální výkřik, kterým si sice člověk uleví, ale vůbec ničemu nepomůže. Stejně tak neobstojí ani klasická výmluva, že „jeden hlas nic neznamená“, vždyť fungování demokracie je postaveno právě na široké participaci občanů a čím…