Pokud Babiš na hodinu nevyhodil svou ochranku, je historka o náboji podivná

<p><img width="1250" height="833" src="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2023/01/profimedia-0750543451.jpg" class="attachment-post-thumbnail size-post-thumbnail wp-post-image" alt="ČTK / Deml Ondřej" loading="lazy" srcset="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2023/01/profimedia-0750543451.jpg 1250w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2023/01/profimedia-0750543451-300x200.jpg 300w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2023/01/profimedia-0750543451-1024x682.jpg 1024w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2023/01/profimedia-0750543451-768x512.jpg 768w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2023/01/profimedia-0750543451-640x426.jpg 640w" sizes="(max-width: 1250px) 100vw, 1250px" /></p>Slabomyslný marketingový trik „paní Monika dostala poštou náboj“ je ve své hlouposti jen o krůček před fotografií Andreje Babiše s kolouškem. Pan velkouzenář zapomněl, že mafie si posílá ne celý náboj (ten by mohl v třídícím stroji pošty v obálce bouchnout), ale jen střelu – lidově kulku. Můžeme samozřejmě diskutovat o mravním profilu bodyguardů, kteří pracují pro Andreje Babiše. Stejně, jako můžeme diskutovat o etice Babišových novinářů. Na rozdíl od autorů Babišpressu však u jeho ochranky nemůžeme zpochybňovat profesionalitu. Vytvářet textovou vatu a dělat servilní rozhovory se svým zaměstnavatelem a pak je vydávat za novinařinu dokáže každý blbec. Ovšem někoho účinně chránit žádný blbec nemůže. A Babišovy zcela jistě záleží na tom, aby jej chránili skuteční profesionálové, kteří vědí, co dělají. Musí si být vědom krajní neobliby u velké části národa, a jaké odplaty hodné sviňárny provedl svým obchodním partnerům v době před vchodem do politiky, ví jen on. Každopádně je velmi vysoce motivován k tomu, aby si jako ochranku najal ty nejlepší. A má peníze na to, aby je platil královsky. Takže můžeme s určitostí počítat s tím, že Babišova ochranka jsou stoprocentní profesionálové. I Babiš přece musí vědět… Jakožto agent Státní bezpečnosti byl Andrej Babiš jistě seznámen s jedním z velkých počinů StB v boji proti světovému imperialismu: Vraždou manželky štrasburského prefekta. 17. května 1957 ve 12:54 vybuchla v rukou manželky štrasburského prefekta Andreého Tremeauda, sedmačtyřicetileté Henrietty Tremeaudové, dopisní bomba. Dva důstojníci Státní bezpečnosti - defektoři Stanislav Tomeš a Michal Michel – ji maskovali do krabice s kubánskými doutníky. Zaslali ji prefektovi v naději, že ji otevře osobně na recepci zasedání Evropského společenství uhlí a oceli – předchůdce dnešní Evropské unie. Socialistický blok chtěl integraci západní Evropy narušit, a tak přichystal regulerní teroristický útok dopisovou bombou. Tu však otevřela prefektova manželka, a nepřežila to. Výbuch jí doslova rozprášil levou ruku, ve které krabici držela – končetina se nikdy nenašla. Žena sama byla na místě mrtvá. Francouzští policisté a tajné služby brzy autorství té bomby vypátrali, ale až do pádu komunismu nebylo možné nic dělat. Oba destruktoři – rozuměj pracovníci StB specializovaní na teroristické útoky – už byli dávno doma v Praze, za železnou oponou. Ale tato zmýlená jistě byla u příslušníků Státní bezpečnosti často vyprávěnou veselou historkou, a tak ji Babiš, když byl agentem, jistě někdy slyšel. A i kdyby ne, na webu <a href="https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/atentat-strasburk-tremeaud.A170515_110547_domaci_cen" target="_blank" rel="noopener">iDnes.cz</a>, který dnes vlastní, najdeme články o tom, jak se ani po revoluci nepodařilo teroristy odsoudit. „V polovině devadesátých let vyšla kniha Josefa Frolíka Špion vypovídá, a svědectví dalšího přeběhlého špiona Ladislava Bittmana. „Na Úřadu vyšetřování zločinu komunismu jsme se rozhodli otevřít vzpomínky dvou takzvaných defektorů, tedy bývalých příslušníku I. správy rozvědky ministerstva vnitra Josefa Frolíka a Ladislava Bittmana,“ uvedl vyšetřovatel Pavel Gregor. Milan Michel a Stanislav Tomeš, jediní živí z teroristické skupiny, byli obžalováni z vraždy. Milan Michel však zemřel. A stíhání Tomeše bylo zastaveno v roce 2012. Podle znaleckého posudku nebyl schopen účastnit se líčení. Přitom mu v té době byla prodloužena platnost řidičského průkazu,“ stojí v článku. Vědí to i bodyguardi Nejen díky tomuto teroristického útoku, ale díky mnoha a mnoha dalším útokům dopisními bombami po celém si už chráněné osoby svou korespondenci přečtou teprve tehdy, když obálka projde rentgenem, detektorem kovu, a vizuálně zkontrolována. Historka, že pan Babiš ráno v papučích dostane od ochranky tisíce děkovných dopisů, při snídani se jimi probírá, a pak zvolá: „Moniko, to je pro tebe,“ a předá manželce obálku, do které je vložen nápadně těžký pevný předmět, je fajn. Tedy – je fajn do televizní komedie. V realitě je vyloučena. Chráněné osoby si poštu – ani obálky, natož balíčky – buď vůbec neotvírají samy, nebo k nim dorazí až po důkladném prověření obsahu technickými prostředky. Causa „Náboj pro Moniku“ je hloupá a směšná marketingová lež, a lze z ní vyvodit jediné: Už ani Marek Prchal nemá nápady, jak totálně zkompromitovaného Babiše prodat voličům. Kdyby totiž nějaký dopis s nábojem skutečně dostal, tak by ochranka podezřelý nález odhalila, a nepředala panu Babišovi ani jeho ženě, ale policii. V případě nálezu - když se podezřelý obsah ukáže na rentgenu, či když jej spatří při otevření obálky - nemůže obálku či balíček osahávat, otvírat, natož to někomu dávat. Musí tu obálku – v gumových rukavicích za růžek, nebo pinzetou – vložit do igeliťáku a předat policii. Rozhodně ho nesmí předat adresátovi, aby nezničila otisky prstů a DNA jak na obálce, tak na tom podezřelém předmětu – v našem případě náboji. A jak psáno výše – Babišova ochranka, na rozdíl od Babiše samotného, tento postup zná. Kdyby poštou skutečně náboj Babišově ženě přišel, tak panu velkouzenáři do telefonu šéf jeho ochranky řekne „přišel vám poštou náboj, vezeme to na policii.“ A zcela jistě bodyguardi tu obálku, ať už otevřenou, nebo ještě zalepenou, nedají Andreji Babišovi.

#Hlavní stránka #Komentáře a názory #Andrej Babiš #ochranka #prezidentská kampaň #prezidentské volby #volby

Publikováno: 22.1.2023

Slabomyslný marketingový trik „paní Monika dostala poštou náboj“ je ve své hlouposti jen o krůček před fotografií Andreje Babiše s kolouškem. Pan velkouzenář zapomněl, že mafie si posílá ne celý náboj (ten by mohl v třídícím stroji pošty v obálce bouchnout), ale jen střelu – lidově kulku. Můžeme samozřejmě diskutovat o mravním profilu bodyguardů, kteří pracují pro Andreje Babiše. Stejně, jako můžeme diskutovat o etice Babišových novinářů. Na rozdíl od autorů Babišpressu však u jeho ochranky nemůžeme zpochybňovat profesionalitu. Vytvářet textovou vatu a dělat servilní rozhovory se svým zaměstnavatelem a pak je vydávat za novinařinu dokáže každý blbec. Ovšem někoho účinně chránit žádný blbec nemůže. A Babišovy zcela jistě záleží na tom, aby jej chránili skuteční profesionálové, kteří vědí, co dělají. Musí si být vědom krajní neobliby u velké části národa, a jaké odplaty hodné sviňárny provedl svým obchodním partnerům v době před vchodem do politiky, ví jen on. Každopádně je velmi vysoce motivován k tomu, aby si jako ochranku najal ty nejlepší. A má peníze na to, aby je platil královsky. Takže můžeme s určitostí počítat s tím, že Babišova ochranka jsou stoprocentní profesionálové. I Babiš přece musí vědět… Jakožto agent Státní bezpečnosti byl Andrej Babiš jistě seznámen s jedním z velkých počinů StB v boji proti světovému imperialismu: Vraždou manželky štrasburského prefekta. 17. května 1957 ve 12:54 vybuchla v rukou manželky štrasburského prefekta Andreého Tremeauda, sedmačtyřicetileté Henrietty Tremeaudové, dopisní bomba. Dva důstojníci Státní bezpečnosti - defektoři Stanislav Tomeš a Michal Michel – ji maskovali do krabice s kubánskými doutníky. Zaslali ji prefektovi v naději, že ji otevře osobně na recepci zasedání Evropského společenství uhlí a oceli – předchůdce dnešní Evropské unie. Socialistický blok chtěl integraci západní Evropy narušit, a tak přichystal regulerní teroristický útok dopisovou bombou. Tu však otevřela prefektova manželka, a nepřežila to. Výbuch jí doslova rozprášil levou ruku, ve které krabici držela – končetina se nikdy nenašla. Žena sama byla na místě mrtvá. Francouzští policisté a tajné služby brzy autorství té bomby vypátrali, ale až do pádu komunismu nebylo možné nic dělat. Oba destruktoři – rozuměj pracovníci StB specializovaní na teroristické útoky – už byli dávno doma v Praze, za železnou oponou. Ale tato zmýlená jistě byla u příslušníků Státní bezpečnosti často vyprávěnou veselou historkou, a tak ji Babiš, když byl agentem, jistě někdy slyšel. A i kdyby ne, na webu iDnes.cz, který dnes vlastní, najdeme články o tom, jak se ani po revoluci nepodařilo teroristy odsoudit. „V polovině devadesátých let vyšla kniha Josefa Frolíka Špion vypovídá, a svědectví dalšího přeběhlého špiona Ladislava Bittmana. „Na Úřadu vyšetřování zločinu komunismu jsme se rozhodli otevřít vzpomínky dvou takzvaných defektorů, tedy bývalých příslušníku I. správy rozvědky ministerstva vnitra Josefa Frolíka a Ladislava Bittmana,“ uvedl vyšetřovatel Pavel Gregor. Milan Michel a Stanislav Tomeš, jediní živí z teroristické skupiny, byli obžalováni z vraždy. Milan Michel však zemřel. A stíhání Tomeše bylo zastaveno v roce 2012. Podle znaleckého posudku nebyl schopen účastnit se líčení. Přitom mu v té době byla prodloužena platnost řidičského průkazu,“ stojí v článku. Vědí to i bodyguardi Nejen díky tomuto teroristického útoku, ale díky mnoha a mnoha dalším útokům dopisními bombami po celém si už chráněné osoby svou korespondenci přečtou teprve tehdy, když obálka projde rentgenem, detektorem kovu, a vizuálně zkontrolována. Historka, že pan Babiš ráno v papučích dostane od ochranky tisíce děkovných dopisů, při snídani se jimi probírá, a pak zvolá: „Moniko, to je pro tebe,“ a předá manželce obálku, do které je vložen nápadně těžký pevný předmět, je fajn. Tedy – je fajn do televizní komedie. V realitě je vyloučena. Chráněné osoby si poštu – ani obálky, natož balíčky – buď vůbec neotvírají samy, nebo k nim dorazí až po důkladném prověření obsahu technickými prostředky. Causa „Náboj pro Moniku“ je hloupá a směšná marketingová lež, a lze z ní vyvodit jediné: Už ani Marek Prchal nemá nápady, jak totálně zkompromitovaného Babiše prodat voličům. Kdyby totiž nějaký dopis s nábojem skutečně dostal, tak by ochranka podezřelý nález odhalila, a nepředala panu Babišovi ani jeho ženě, ale policii. V případě nálezu - když se podezřelý obsah ukáže na rentgenu, či když jej spatří při otevření obálky - nemůže obálku či balíček osahávat, otvírat, natož to někomu dávat. Musí tu obálku – v gumových rukavicích za růžek, nebo pinzetou – vložit do igeliťáku a předat policii. Rozhodně ho nesmí předat adresátovi, aby nezničila otisky prstů a DNA jak na obálce, tak na tom podezřelém předmětu – v našem případě náboji. A jak psáno výše – Babišova ochranka, na rozdíl od Babiše samotného, tento postup zná. Kdyby poštou skutečně náboj Babišově ženě přišel, tak panu velkouzenáři do telefonu šéf jeho ochranky řekne „přišel vám poštou náboj, vezeme to na policii.“ A zcela jistě bodyguardi tu obálku, ať už otevřenou, nebo ještě zalepenou, nedají Andreji Babišovi.