Politická hysterie u nás i v Německu. Cesta do pekel je na dosah
Publikováno: 11.10.2023
KOMENTÁŘ / Těsně po roce 2010 došel u nás lid k závěru, že naše polistopadová demokracie je víc než problematická. Nepovedla se nám: vetřeli se nám do ní lidé, kteří tam nepatří, a musíme ji proto zásadně, revolučním způsobem obnovit a zdokonalit. Pro pořádek podotýkám, že jsem byl od počátku nepřítelem této revoluční teorie (jako ostatně revolučních teorií všeobecně). Zároveň sebekriticky přiznávám, že jsem se svým odporem příliš neuspěl. Přesto na něm dodnes trvám a hodlám na něm trvat i do budoucna. V roce 2013 tedy u nás v České republice došlo opakovaně k revoluci, po té listopadové z roku 1989 už k druhé. Na pomoc jsme si tentokrát povolali Andreje Babiše, bohatého polistopadového podnikatele ze Slovenska (slovo podnikatel by se v tomto případě mělo psát spíš v uvozovkách). Jeho heslo znělo: dosud nám vládli politici (běžní, „tradiční“ politici), co nemakali a kradli. Teď přicházíme my, obyčejní lidé, abychom udělali pořádek (pan Babiš měl navíc tu kliku, že kromě obyčejného člověka byl shodou okolností ještě navíc miliardář). Ke své ekonomické základně si dokoupil významnou část politických médií a zároveň posílil svou zatím slabou politickou platformu: jeho základna je samozřejmě hnutí, žádná zpuchřelá a prohnilá strana - mimochodem svůj odpor ke zpuchřelým a prohnilým, „chcete-li buržoazním“ stranám tak trochu převzal od Václava Havla z doby Charty. Takto vybaven, dal se do práce na nadcházejících volbách: odehrály se pak v říjnu 2013. Přízeň veřejnosti se mu podařilo získat ráz dva. Lidé si říkali: ten už krást nepotřebuje, už toho má dost. Zlaté oči! A reakce řadového českého voliče té doby…