Polsko, děti a druhá světová válka. Je naší povinností si pamatovat
Publikováno: 9.9.2023
HISTORIE / Září je měsíc, který má v paměti a historickém povědomí Poláků zvláštní místo. Je to čas zamyšlení nad dramatickými zkušenostmi 20. století, čas dvou výročí, která nám připomínají, jak křehké často jsou základy našeho klidného, každodenního života, jak důležité je být ostražitý tváří v tvář rostoucím imperiálním ambicím vnějších nepřátel a jak velkou hodnotu má samostatná státní existence, schopnost bránit to, co je v našem životě nejdůležitější – naše rodiny, výsledky práce generací, život a svobodu. Ráno 1. září 1939 zničily bomby svržené z německých letadel nemocnici Všech svatých ve Wieluni a poté i velkou část Wieluně, města bez strategického významu, jehož zpustošení představovalo první etapu druhé světové války. Bylo zároveň předzvěstí podstaty této války – bezbřehého, naprostého barbarství útočníků bez elementární úcty k hodnotě lidského života a nastolení jednoho z hlavních strategických cílů války – vyhlazení národů, které představovaly překážku pro budování německé vize nového, totalitního světového řádu, a jejich zničení a odsouzení k zapomnění a hanbě. O něco více než dva týdny později, 17. září 1939, utrpěla Polská republika, která se stále bránila německému náporu, další ránu. Sovětští spojenci třetí říše, vázáni ustanoveními zločinného paktu Ribbentrop-Molotov, překročili se svými vojsky hranice polského státu a přinesli jiný druh totalitního zřízení s následným masovým vražděním, deportacemi a gulagy, jehož oběťmi se staly statisíce lidí. Obě tato data nás každoročně vybízejí k zamyšlení nad osudy obětí německé a sovětské okupace. Nad šesti miliony zavražděných občanů Polské republiky, nad vyhlazením elity, nad zlomenými životy a rozvrácenými rodinami, nad rozsahem zkázy,…