Pomáhal vězňům v Jáchymově a skončil jako jeden z nich. Dozorci je nechávali hodiny stát v zimě

Publikováno: 3.1.2026

PŘÍBĚH / Miroslav Hampl je jedním z „Nenápadných hrdinů“, což je název sbírky Paměti národa. V 50. letech pracoval v jáchymovských dolech, a když zjistil, že tam jsou političtí vězni, začal jim pomáhat. Jenže pak se do téhož pekla dostal sám, a ačkoli přežíval v hrozných podmínkách, vypráví o tom, že i na takovém místě ale existovaly šťastné konce. Maminka Růžena vychovávala děti sama, a aby je uživila, musela pracovat dlouho do noci. Malý Miroslav s bratry pak celé dny trávil u řádových sester v Olomouci. Maminky si moc neužili. „Staraly se o nás jeptišky s těma hábitama bílýma celý den, někdy až do večera.“ V roce 1947 se začal učit v Baťově škole ve Zlíně obuvníkem. Vždy chtěl cestovat a objevovat nové světy a tato škola mu to měla umožnit. „Když my jsme tam dělali ty přijímací zkoušky, tak ta perspektiva měla být – jezdit do světa, pomáhat Baťovi jako pracovní síla.“ Chtěl jet jako prodejce do Afriky, ale další politický vývoj mu jeho sny zadupal do země. V Jáchymově jako civilní zaměstnanec Po škole musel tak jako všichni odpracovat roční brigádu. Byl určen do těžkého průmyslu a z nabízených možností si vybral jáchymovské doly. Do Jáchymova nastoupil 7. května 1952 ve svých devatenácti letech. Byl přidělen do dolu Svornost a po krátkém kurzu začal dělat kolektora. Zaměřoval aktivní rudu a určoval její těžbu. „Když jsem začal fárat, tak jsem byl upozorněnej, že budu dělat se samýma zločincema, ať si dávám pozor. No já jsem teda netušil, co je to za zločince, ale po krátké době…
Nahoru
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tímto souhlasíte. Další informace