Pomníky rudoarmějců z nás dělaly lokaje. Pojďme se bavit o tom, jak je odstranit
Publikováno: 23.5.2023
NÁZOR / Nejsem přítelem ničení pomníků. Za barbarství považuji zneuctění hrobů, míst paměti, tedy národních míst, kde umírali lidé. Hnusí se mi znesvěcování symbolů např. kříže či náhrobních desek. Pietu a úctu cítím k symbolům poukazujícím a vztahujícím se k hrdinství konkrétních lidí nebo k událostem vedoucím ke svobodě. Ať se jedná o více či méně zdařilé umělecké dílo, pamětní desku na baráku nebo označený kámen u cesty… Jenomže, soudruzi dokázali zneužít všeho. I památku padlých a umučených. Tato země je poseta tisíci soch, soklů, mohyl, žulovými kvádry, které vznikly jako gesto lokajství a poddanosti Sovětskému svazu. Tyto „pomníky“ byly odhaleny po roce 1948 často k nějakému výročí třeba vzniku Rudé armády. Mnohdy sériově vyráběné kvádry postavené na náměstích ve městech a obcích, u kostelů, silnic, v městských parcích hyzdí veřejný prostor. Takto si totiž SSSR značkoval území svých lokajů. Takto dávali lokajové najevo své poddanství. Nejedná se o nic jiného než hraniční kolíky sovětského impéria, sovětského světa a myšlení. Jakmile jsou tyto odpudivé pomníky označeny „na památku padlých“ už jsou z nich něco jako válečné hroby a tudíž nedotknutelná pietní místa, nejednou památkově chráněna. Zdůrazňuji, že něco jiného jsou skutečné válečné hroby zvlášť s ostatky. Tady je třeba důstojné piety. Se zděšením a zhnusením všichni sledujeme, co páchají ruští vojáci na Ukrajině – nemilosrdně vraždí, mučí, znásilňují, kradou. Nejde přejít bez reakce prohlášení představitelů Ruska a bludná přání diktátora Putina, že „rozpad SSSR bylo tragédií“, protože „co se nashromáždilo, bylo z velké části ztraceno“. A že si ruský…