Populisti se nakonec vždy s pláčem rozběhnou žádat o pomoc někoho dospělého, Fico je toho důkazem
Publikováno: 1.4.2025
KOMENTÁŘ / „Situace je plně pod kontrolou a krize je zažehnána,“ zaznívá z úst představitelů vládní koalice na Slovensku prakticky každý týden. A že je co zažehnávat. Po roce byl parlament konečně schopen zvolit si svého předsedu. Tím se stal Richard Raši z Hlasu. Proč až po roce? Protože po odchodu Petra Pellegriniho (bývalý předseda Národní rady) do prezidentské funkce se v koalici rozpoutala bitva o moc, která paralyzovala parlament i vládu. Nejdřív se Andreji Dankovi rozpadl poslanecký klub, který zachránil premiér Robert Fico „přestupem“ svého vlastního poslance do klubu SNS. „Odpadlíci“ ze SNS pak začali vyhrožovat vládě blokováním parlamentu (což i dělali), přičemž bez ostychu požadovali funkce za pokračující poslušnost. Přidali se k nim i „rebelové“ z Hlasu, kterým šlo o hodnoty, a nikoliv o funkce, až tak moc, že se nakonec stali ministrem (Samuel Migaľ) a státním tajemníkem (Radomír Šalitroš). Krize a chaos jsou slova, která definují současnou slovenskou vládu. Ať už se ale jedná o koalici, katastr, konsolidaci nebo zvýšenou kriminalitu, všechny krize mají jedno společné: „Vláda za nic nemůže.“ Buďto můžou za problémy ukrajinští hackeři, gruzínské legie, opozice, bývalé vlády, liberálové, matka Michala Šimečky, američtí agenti nebo Brusel. Ale pozor, Brusel může za problémy jenom tehdy, když se nejedná o problémy zcela zásadní pro celou společnost a fungování státu jako takového. Brusel je zlý a škodlivý, to jo, ale když přišly minulé září ničivé povodně, na koho se Fico obrátil se žádostí o pomoc? (Nápověda: Moskva to nebyla.) Na jižním Slovensku se teď šíří slintavka a kulhavka, které zabíjí celé chovy dobytka, a škody už teď…