Poslední šance. Dovolba sedmého člena Rady ÚSTR je dnes dvojnásobně důležitá
Publikováno: 11.6.2025
KOMENTÁŘ / Senát ve středu volí posledního, sedmého člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, nejvyššího orgánu ÚSTR, naší potenciálně nejdůležitější paměťové instituce, a to po nedávno předčasně zesnulém Jiřím Liškovi (1949–2025), mimochodem mezi někdejšími politiky jejímu klíčovém otci zakladateli. Když jsme spolu se senátní legislativou na přelomu let 2006 až 2007 – a posléze v poslanecké sněmovně s legislativou ministerstva vnitra – koncept Rady Ústavu pro studium totalitních režimů utvářeli, a přiznám se bez mučení, že na základě mé dvouleté zkušenosti z Rady České televize, ovšem pokrácené z patnácti neefektivních členů na sedm, mělo jít o kolektivní orgán kreovaný sice politiky, ale vytvářející určitý „polštář“ mezi ředitelem ÚSTR a politickou sférou. Pro úplnost dodávám, že tehdy byl pohled poslanců i senátorů, zejména z řad extrémistických i středových levicových subjektů, mnohem více vyhrocený proti paměťové politice než je tomu dnes. Zákon č. 181/2007 Sb., kterým byl Ústav pro studium totalitních režimů i jemu podřízený Archiv bezpečnostních složek jako samostatná kapitola státního rozpočtu zřízen, definoval, že Rada ÚSTR je nejvyšším orgánem Ústavu, jejíž členy na základě návrhu prezidenta (1 místo), poslanecké sněmovny (2 místa) a občanských sdružení nebo jiných právnických osob (4 místa) na funkční období pěti let volí i odvolává senát (§ 7). Do působnosti Rady ÚSTR podle zákona náleží stanovovat metody pro naplňování úkolů ÚSTR, jmenovat a odvolávat ředitele ÚSTR a dohlížet na jeho činnost, schvalovat organizační řád i další vnitřní předpisy, stejně jako roční plán činnosti, podklady pro návrh rozpočtu i závěrečného účtu ÚSTR, výroční zprávu o činnosti za uplynulý rok (a předkládat ji…