Poslední veterán, který se dá koupit nový. Fiat Tipo okouzluje způsoby ze staré školy

Tohle auto není ani moderní ani sofistikované. Vnitřním prostorem a starosvětským komfortem to však bohatě vynahradí.

Publikováno: 20.8.2022

Poslední veterán, který se dá koupit nový. Fiat Tipo okouzluje způsoby ze staré školy; Zdroj foto: Martin Frei

Svět je stále méně přátelské místo k životu a bohémská Itálie se mu pořád vzdaluje. Dluhy rostou, výkon klesá, sliby se odkládají. Podobně je na tom  tamní průmysl. Inovuje rozvážně, někdy snad i namátkově.

Fiat není výjimkou. Žije z dobře rozjetého obchodu v jižní Americe, expanduje v Asii a severní Africe, o tučné zisky za velkou louží se mu stará sesterský Jeep. S Evropou ztratil krok už před dvaceti lety, kdy vycouval ze střední i vyšší třídy, a její nákladné zelené trendy jako by sledoval jen ze zdvořilosti.

Současná generace modelu Tipo je oficiálně navržená nejen pro Evropu, ale i pro blízký východ a Afriku. To je téměř protimluv. Orientací na jižní destinace odpadají odlehčovací kúry, které by karoserii prodražily a připravily o robustnost.

A také důsledná aerodynamika, jež by si vybrala daň ve vnitřním prostoru. V zemích, kde se emise CO2 nepočítají na každý gram, by to byla konkurenční nevýhoda. U nás je to přesně naopak, ale jsme v Itálii a řešení počká.

Díky tomu máme před sebou auto nižší střední třídy, do jehož vysoké karoserie se pohodlně nastupuje, řidič vidí na semafory a cestující vzadu se nekrčí s koleny u brady. V evropských podmínkách také téměř protimluv… I kufr je díky jednoduchému uspořádání podvozku hluboký a nabídne o šedesát litrů větší objem než v Golfu.

Loňský facelift sladil design exteriéru se současnou módou, evropským standardům zůstává něco dlužna spíše atmosféra kabiny. Mohutná palubní deska nepůsobí moderně a povrchové úpravy hodnotně. Rozmístění ovladačů je však přehledné a menu dotykové obrazovky jednoduché.

Loni se odehrála také důležitá změna pod kapotou. Základní atmosférickou čtrnáctistovku nahradil přeplňovaný litrový tříválec z řady Firefly. Do této kategorie vstoupil Fiat mezi posledními a zdá se, že se z dětských krůčků ostatních poučil: na tříválec vydává minimum hluku a vibrací, reakce na plyn má rychlé a čitelné, tah z nejnižších otáček pohotový.

Na dnešní dobu působí zpátečnicky jen pětistupňová převodovka, s motorem však tvoří příjemnou souhru. Zejména po městě je méně často nutné řadit a jízda působí uvolněně. Vůbec bychom řekli, že mezi benzinovými tříválci patří Firefly k těm řidičsky nejpřátelštějším a pocitově "nejméně tříválcovým". Spotřeba se zvyklostem třídy nevymyká, pohybuje se kolem šesti a půl litru.

Právě díky určení na nejisté cesty Turecka či Brazílie vyniká Tipo komfortním naladěním podvozku s dlouhými zdvihy kol, které znamenitě vyvažuje suverenitu s poddajností. Nesnaží se rádoby sportovně kopírovat každý hrbolek, místo toho po staru spojuje jednotlivé pohyby do souvislého příběhu. Rázy na ostřejších nerovnostech pohlcuje příkladně tuhá a robustní karoserie. 

Fiat Tipo vypadá obyčejně a nosí logo značky, která stojí trochu stranou hlavních událostí. O to suverénněji si však poradí s úkoly všedního dne. Velký vnitřní prostor spojený s uvolněnou jízdou a snadným ovládáním je přesně to, co by měl nabídnout rodinný hatchback. Dobrá zpráva je, že pohodu nekazí ani moderní přeplňovaný motor.

Tipo hatchback 1.0 Firefly podle ceníku startuje na částce 449 900 korun, bohatá výbava City Life je o třicet tisíc dražší, skladové vozy u prodejců však najdete za ceny vstřícnější. My jsme zvýšenou verzi Cross s třemi tisíci na tachometru vybrali v nabídce zánovních vozů Mototechna a nijak nás nepřekvapilo, že si záhy po našem testu našla nového majitele.

Nahoru
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tímto souhlasíte. Další informace