Potěmkinovo vítězství. Skutek se (ne)stal aneb Babiš zůstává Burešem

Publikováno: 23.10.2024

NÁZOR / Nedílnou součástí politické kariéry Andreje Babiše je spor s Ústavom pamäti národa (ÚPN) o jeho evidenci v seznamu spolupracovníků StB. Tato sága se táhne od jeho vstupu do politiky v roce 2012 a jediný důvod, proč dosud neskončila, je ten, že Andrej Babiš prostě nechtěl přijmout pravdu a fakta. Nejinak je tomu i nyní, s předpokládaným koncem celé kauzy. Babišovo "vítězství" by se dalo označit za Potěmkinovo poté, co se dohodl se slovenským ministerstvem vnitra pod vedením Matúše Šutaje Eštoka. To se na základě „možných vysokých nákladů“ vyplývajících z „vysoké pravděpodobnosti soudní prohry“ rozhodlo uzavřít s Andrejem Babišem dohodu, která uznala, že Andrej Babiš byl neoprávněně evidován jako agent StB pod krycím jménem Bureš. Ten na oplátku nebude po Eštokově ministerstvu požadovat žádné odškodnění v souvislosti s touto evidencí a rovněž stáhne stížnost podanou k Evropskému soudu pro lidská práva.  Navzdory tomuto vývoji však Andrej Babiš zůstává agentem Burešem. Výše zmíněná dohoda není ničím jiným než barterovým obchodem. Tímto krokem se Eštok, respektive strana Hlas, odvděčila Babišovi za to, že v hodině dvanácté podpořil Petra Pellegriniho v prezidentských volbách letos v dubnu. Největší hnací silou je však jistě touha slovenské vlády dosadit do Prahy podobně smýšlejícího spojence. A proč Babiš zůstává Burešem? Po mnoha žalobách, které na ÚPN podal, mu dal loni Ústavní soud jasně najevo, že kromě chabé obhajoby (kdo by to byl řekl, že bývalí estébáci nejsou věrohodní svědci?) se obrací především na špatnou instituci. ÚPN totiž vede „pouze“ archiv dokumentů a spisů z minulosti.
Nahoru
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tímto souhlasíte. Další informace