Potravinová soběstačnost? Nebezpečný experiment, za který všichni draze zaplatíme
Publikováno: 3.9.2023
KOMENTÁŘ / Nápady na zavedení potravinové soběstačnosti fungují v české politice jako bumerang. I když je odhodíme pro jejich absolutní nesmyslnost, stále se nám vrací zpět. Hraní na populistickou strunu zkrátka zní pro některé až příliš lákavě. Nástroj populismu Čas od času se objeví názory, aby se Česko stalo soběstačným v produkci potravin. Nutno přiznat, že otázka potravin je jako populistický politický nástroj poměrně efektivní. V lidech představa potravinové soběstačnosti může vyvolávat pocit jistoty dostupných potravin při potenciální krizi. Není tak překvapením, že se toto téma objevilo i v programu SPD, která tak ráda straší – tentokrát bídou a hladem v případě nedostatku českých potravin. S ohledem na nedávno konanou Zemi živitelku, si tuto příležitost nemohl nechat ujít ani Andrej Babiš. Na tiskové konferenci se vyjádřil k potravinové soběstačnosti s tím, že bychom se nad tím měli zamyslet. Tak se pojďme zamyslet. Nepřítel EU a peněženek občanů Od roku 2004 je Česká republika součástí Evropské unie a svým členstvím jsme se jako stát zavázali respektovat její pravidla. Mezi základní pravidla patří volný pohyb zboží po vnitřním trhu EU. Státy si tak nemohou usmyslet, že začnou preferovat domácí zboží před cizím. Nehledě na to, že volný pohyb zboží je jednou z největších výhod unijního členství, protože snižuje transakční náklady při využívání komparativních a absolutních výhod výrobců jednotlivých zemí. Stát navíc nemá žádný exportní či importní monopol. Zákazníci jsou svobodní v tom, kde budou nakupovat a obchodníci si mohou svobodně vybrat, odkud zboží dovezou a kde ho prodají. Omezování zrovna těchto tržních mechanismů je to poslední, co potřebujeme. Hlavním výsledkem potravinové soběstačnosti by pro koncového spotřebitele byla vysoká cena…