Poučení z krizového vývoje před únorem 1948 je jasné. Nenechat predátory všude se rozlézt
Publikováno: 13.3.2025
KOMENTÁŘ / Krásné je to, že výročí komunistického puče 25. února nemusíme slavit pod vládou komunistů. Už přes tři desetiletí. Komunisté ale "nevymřeli" a pořád se derou na světlo, aby zase zavedli tmu. Nejsou v tom úsilí sami. Literárni vědec a kritik Václav Černý ve svých proslulých Pamětech mnoho lidí nešetří a připomenul také, jak na tom byli před únorem 1948 politici tehdejších demokratických stran. V podivném období polodemokracie necelých tří poválečných let, kdy se komunisté chystali převzít moc úplně, některým lidem pořád nedocházelo, která bije. Pak je další vývoj smetl. Tahle historie by se mohla opakovat. Tehdejší prezident Edvard Beneš je samozřejmě první na ráně, protože on stál za otočkou naší orientace východním směrem, nebyl v tom ale sám, jak Černý připomíná. Podle něj byl Beneš "československým politicko-demokratickým táborem špatně podporován". "Nikoliv pro nedostatek oddanosti, nýbrž pro slabou kvalitu vůdců naší politické demokracie. Ten tábor, to byla zalklá stojatá prostřednost, jejíž mechanismy jak tak fungovaly v pohodlí předválečného parlamentarismu, jež však naprosto nebyla rostlá čelit děsivému tlaku, který se na československou demokracii valil. Uskakovat před drtícím válcem, kličkovat před ním, házet mu do cesty polena, ano. Postavit se mu čelem, ať vás třebas i rozdrtí, málokdo," hodnotí Černý kvalitu tehdejších vůdců. "Naše demokracie přestala produkovat mravní patos životní oběti, a především ve svých vůdčích představitelích na sebe nemínila brát riziko všeho nebo ničeho. Vidím mezi nimi jen nepatrnou hrstku mužů opravdu celých a vysoce nadprůměrných, tak či onak tvůrčích, kterým bylo jasné, oč běží v smrtelné bojové sázce. Příznačné:…