Pozdrav z Berlína: Ty jsi z Prahy? Z Čečenska? Sláva Putinovi, ať žije Hamás
Publikováno: 23.10.2023
FEJETON / V Berlíně, v této pulsující německé metropoli, jsem nebyl několik let, naposledy před čínskou pandemií, která rozvolnila, případně rovnou zrušila řadu mých zahraničních aktivit. A teď jsem jedno říjnové odpoledne vystoupil z vlaku na berlínském hlavním nádraží a rozběhl se do ulic. Měl jsem tu strávit tři dny. Samozřejmě jsem skončil v kavárně, totiž v Café Moa ve čtvrti Moabit, kde jsem rozprávěl s Němci i Američany, k čemuž se nachomýtla i skupinka Moravanů. Byl jsem tu služebně, přesto mi Berlín připravil několik překvapení a nečekaných setkání. Můj úkol byl jasný. Jako ředitel Odboru výzkumu a vzdělávání v Ústavu pro studium totalitních režimů jsem se měl setkat s ředitelkou Muzea Berlínské zdi na Checkpoint Charlie a domluvit konkrétní spolupráci. Tuto úctyhodnou privátní instituci založil v roce 1963 známý lidskoprávní aktivista Rainer Hildebrandt (1914–2004), odpůrce nacismu i komunismu, a nyní ji vede jeho manželka Alexandra. Bylo až dojemné vidět, jak jsou v expozici připomínány také klíčové události z dějin Československa a své místo zde mají i Češi a Slováci, kteří přes „zeď“ utíkali do Západního Berlína a svobodného světa. Neméně povzbudivá a inspirativní byla moje návštěva na Velvyslanectví České republiky, kde mne přijal velvyslanec Tomáš Kafka, jinak též překladatel a básník, s nímž jsem mohl hovořit nejen o česko-německých vztazích a naší společné „politice paměti“, ale třeba také o divadelní hře „Mitteleuropa“, kterou napsal společně s německým spisovatelem a právníkem Bernhardem Schlinkem. O některých svých berlínských zkušenostech raději pomlčím, patřilo k nim například setkávání s východoevropskými emigranty, přičemž nejdepresivnější zážitky jsem měl s Rusy, kteří se buď nezbavili imperiální arogance, anebo propadali zvláštní sebelítosti. Náladu mi…