Pozvání se neodmítá. Klempíř si zřejmě vzpomněl na dobu, kdy práskal na své kamarády estébákům
Publikováno: 4.2.2026
KOMENTÁŘ / V české kultuře se již v minulosti mnohokrát stalo, že ministerstvo kultury nepřipomínalo úřad, ale spíše jeviště absurdního divadla. Tentokrát je to však divadlo bez diváků, bez otevřené scény, a hlavně bez chuti připustit, že kultura není složka ve skříni s nápisem „Vyřídit“. Ministr Oto „Olda“ Klempíř se po víkendové demonstraci rozhodl, že situaci uchopí pevně, úředně a po svém. Umělce, kteří si dovolili vystoupit na veřejném náměstí, se rozhodl pozvat. Na ministerstvo. Protože kde jinde než v budově státní správy má probíhat svobodná diskuse o kultuře, že ano. Ideálně v zasedačce, kde se dobře tlumí zvuk, a ještě lépe nepohodlné otázky. Jenže umělci se zachovali překvapivě nevděčně. Místo aby „sklapli kufry“, sbalili si tašky a nasadili pokorný výraz, navrhli něco, co v Klempířově světě zjevně zní jako provokace: veřejnou debatu. V divadle. S nezávislým moderátorem. Před lidmi. Tedy přesně tam, kde kultura obvykle dýchá, mluví, a někdy dokonce klade i nepříjemné otázky. Tady se celý příběh láme, protože ministr, který se chce prezentovat jako muž dialogu, dialog mimo kontrolované prostředí odmítl. A ještě se cítí dotčen. Bývalý skvělý hokejista, dnešní drsný glosátor politického dění Jiří Hrdina to pojmenoval bez kudrlinek a bez diplomatického jazyka. „Stbák Olda Oto Klempíř odmítl setkání s umělci na veřejné platformě – na pódiu divadla, když toto setkání sám inicioval. Čeho se bojí?“ napsal a hned si sám odpověděl s přesností, kterou by mu mohl závidět leckterý politolog: „Ten člověk je posera, co se bojí hájit…