Přátelství, které nezničila válka ani komunisté: Cestu k Izraeli otevřel už Masaryk
Publikováno: 11.10.2023
HISTORIE / Československé republice ještě není ani deset let a Izrael je teprve pouhým snem, když v roce 1927 přijíždí prezident Tomáš Garrigue Masaryk do Palestiny, tehdejšího mandátního území Velké Británie. Kvůli bezpečnosti cestuje tajně, soukromě a pod jiným jménem. Přesto jeho příjezd vzbudí v místních lidech nadšení. A právě zrozené přátelství obou národů přežije dodnes. „Antisemitismus je podle mého soudu rána naše a vlastně jen naše, škodí nám, nás znemožňuje a zhrubuje…“ prohlásil československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk, který do dějin vešel i jako přední český odpůrce všech projevů nepřátelství vůči židům. Takové názory ale nezastával vždy. Jako malý chlapec totiž vyrůstal v 50. letech 19. století na Hodonínsku, v oblasti, kde podobně jako v jiných částech Rakouského císařství v té době stále vládly předsudky a pověry – v rodinách, ve školách i v kostelích. Na prstech hledal krev „Židů, těch jsem se bál; věřil jsem, že potřebují křesťanské krve, a proto jsme si radši zašel o pár ulic, než abych šel podle jejich stavení; jejich děti si chtěly se mnou hrát, protože jsem trochu uměl německy, ale já ne,“ svěřoval se Masaryk již jako prezident spisovateli Karlu Čapkovi. „Kdyže jsem v sobě překonal ten lidový antisemitismus? Panáčku, citem snad nikdy, jen rozumem. Vždyť vlastní matka mě udržovala v krevní pověře.“ Báchorky, které slýchával od své maminky, v něm přežívaly tak silně, že pokaždé, když se náhodou coby dítě přiblížil k nějakému židovi, okukoval jeho prsty, zda na nich ještě neulpívají zbytky krve. Jak dospíval, začal Masaryk pomalu antisemitismus ze své mysli…