Prázdno, které zůstane po Kalouskovi, odhaluje bídu české politiky

<p><img width="836" height="432" src="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2017/02/kalousek-rozhovor.png" class="attachment-post-thumbnail size-post-thumbnail wp-post-image" alt="FORUM 24" loading="lazy" srcset="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2017/02/kalousek-rozhovor.png 836w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2017/02/kalousek-rozhovor-300x155.png 300w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2017/02/kalousek-rozhovor-768x397.png 768w" sizes="(max-width: 836px) 100vw, 836px" /></p><strong>Není tu čas na nekrolog. Miroslav Kalousek neumřel, ale pouze opustil sněmovnu. Opustil ji ale po dlouhých dvaadvaceti letech, a tak je přesto důvod mluvit o odkazu jeho parlamentní činnosti. A také o tom, v jakém kontextu svůj mandát složil.</strong> Málo postav máme tak neodmyslitelně spojených s českým parlamentem. A málo politických osobností tu předvedlo to, co on. Lidé si vybavují různé střety, vtipy a výstřelky. Kalousek ale na rozdíl od mnoha neviditelných poslanců provozoval výraznou politiku. Vystupoval na straně evropského a severoatlantického spojenectví, na straně polistopadové demokracie a také na straně hodnot svobodné společnosti. Jistěže udělal i řadu chyb či kontroverzních akcí. Ale jeho vystupování mělo obsah a výraz. Přitom proti sobě obrátil po obraně veřejných financí hněv prokomunistické části veřejnosti a také populistů ze všech stran. Vznikl hysterický protikalouskovský proud, do jehož čela se postavil oligarcha Andrej Babiš. Kalousek byl dlouho jediným politikem, který se dokázal Babišovi postavit čelem a ani trochu se ho nebál. Naopak jasně pojmenoval základní Babišovy problémy: spojení soukromého byznysu s politikou, zmanipulování novin ve svůj osobní prospěch a mocenské zájmy, narušování základních pravidel hry na hřišti pluralitní demokracie. V jednom starším rozhovoru označil Kalousek Babiše za tygra, kterého si čeští voliči pustili do řeznictví v naivní víře, že se tygr v masně do ničeho nezakousne a bude se chovat jako hodný býložravec. Andrej Babiš za to Kalouska zuřivě nenáviděl. On, který zbohatl na nepřátelském přebírání cizích firem a postavil svůj byznys na klientelismu a politických konexích, onálepkoval Kalouska bez jakýchkoli důkazů jako symbol polistopadové korupce, se kterou právě on, svatý Babiš, přichází zamést. Babiš vedl proti Kalouskovi brutálně difamační a dehonestující kampaň, která měla vzhledem k oligarchově mediální a marketingové divizi ohromnou sílu. Zatímco se této kampaně Kalousek nezalekl, tak mnozí jeho spolupracovníci a spolustraníci ano. Navíc jí ještě uvěřili a chovali se zbaběle. Názorně to bylo vidět kupříkladu na tom, že vedení TOP 09 nedalo svého vlastního předsedu a lídra na volební billboardy a nebo jen maximálně s někým dalším, kdo by toho děsivého čerta mohl vyvážit. Demagogii o Kalouskových hříších a o jeho široké nepřijatelnosti uvěřila značná část jeho vlastní strany a vůbec celé demokratické politické scény. A tuto demagogii také ochotně roznášeli různí novináři, kteří přitom neměli kuráž se zabývat skandály Andreje Babiše a jeho útokem na svobodnou společnost a její pravidla. K tomu je také třeba dodat, že ani sám Kalousek to při svém temperamentu a sklonu k útočné přímosti nedělal svým spojencům a spolupracovníkům vůbec lehké. Můžeme si dlouho povídat o Kalouskových chybách, prostořekosti či hrubosti a o jeho lásce ke slivovici. Jenže vedle těchto plytkých řečí stojí to, co je tisíckrát důležitější. Miroslav Kalousek dělal politiku, kterou tu už mnoho dalších lidí dělat neumí a nebo ji z účelových důvodů raději nedělají. Při vší úctě k celé dnešní demokratické opozici tu chybějí lidé, kteří by definovali současný problém českého státu jako naprostý rozvrat institucí i hodnot, kdy státní úředníci jako oslové slouží jednomu miliardáři. Opozice nedefinuje současný stav jako dramatické ohrožení demokratické kultury i pravidel a za premiérovým konfliktem zájmů nevidí snahu potlačit právní stát a pravidlo rovnosti před zákonem. Naše opozice se zmůže na kritiku chaotického očkování, ale už mnohem méně na obranu naší svobody a příslušnosti k západní civilizaci. Jestli má někdo nyní pocit, že mu snad tímto tvrzením křivdíme, tak ať řekne svůj názor o něco hlasitěji. Abychom ho v této poušti pokročilého babišismu vůbec slyšeli. Jestli po Kalouskovi zbyde jisté prázdno, není to jeho vinou. Na jeho motivu, že má v poslanecké sněmovně uvolnit místo tomu, kdo na rozdíl od něj kandiduje v příštích volbách, něco opravdu je. Zodpovědnost za slabou opoziční politiku nese opozice jako celek. Kalouska jsme slyšeli a viděli. Byl slyšitelný a viditelný. My vás další ale neslyšíme a nevidíme. Haló, jste tam?

#Hlavní stránka #Komentáře a názory #demokratická opozice #Miroslav Kalousek #Poslanecká sněmovna

Publikováno: 20.1.2021

Není tu čas na nekrolog. Miroslav Kalousek neumřel, ale pouze opustil sněmovnu. Opustil ji ale po dlouhých dvaadvaceti letech, a tak je přesto důvod mluvit o odkazu jeho parlamentní činnosti. A také o tom, v jakém kontextu svůj mandát složil. Málo postav máme tak neodmyslitelně spojených s českým parlamentem. A málo politických osobností tu předvedlo to, co on. Lidé si vybavují různé střety, vtipy a výstřelky. Kalousek ale na rozdíl od mnoha neviditelných poslanců provozoval výraznou politiku. Vystupoval na straně evropského a severoatlantického spojenectví, na straně polistopadové demokracie a také na straně hodnot svobodné společnosti. Jistěže udělal i řadu chyb či kontroverzních akcí. Ale jeho vystupování mělo obsah a výraz. Přitom proti sobě obrátil po obraně veřejných financí hněv prokomunistické části veřejnosti a také populistů ze všech stran. Vznikl hysterický protikalouskovský proud, do jehož čela se postavil oligarcha Andrej Babiš. Kalousek byl dlouho jediným politikem, který se dokázal Babišovi postavit čelem a ani trochu se ho nebál. Naopak jasně pojmenoval základní Babišovy problémy: spojení soukromého byznysu s politikou, zmanipulování novin ve svůj osobní prospěch a mocenské zájmy, narušování základních pravidel hry na hřišti pluralitní demokracie. V jednom starším rozhovoru označil Kalousek Babiše za tygra, kterého si čeští voliči pustili do řeznictví v naivní víře, že se tygr v masně do ničeho nezakousne a bude se chovat jako hodný býložravec. Andrej Babiš za to Kalouska zuřivě nenáviděl. On, který zbohatl na nepřátelském přebírání cizích firem a postavil svůj byznys na klientelismu a politických konexích, onálepkoval Kalouska bez jakýchkoli důkazů jako symbol polistopadové korupce, se kterou právě on, svatý Babiš, přichází zamést. Babiš vedl proti Kalouskovi brutálně difamační a dehonestující kampaň, která měla vzhledem k oligarchově mediální a marketingové divizi ohromnou sílu. Zatímco se této kampaně Kalousek nezalekl, tak mnozí jeho spolupracovníci a spolustraníci ano. Navíc jí ještě uvěřili a chovali se zbaběle. Názorně to bylo vidět kupříkladu na tom, že vedení TOP 09 nedalo svého vlastního předsedu a lídra na volební billboardy a nebo jen maximálně s někým dalším, kdo by toho děsivého čerta mohl vyvážit. Demagogii o Kalouskových hříších a o jeho široké nepřijatelnosti uvěřila značná část jeho vlastní strany a vůbec celé demokratické politické scény. A tuto demagogii také ochotně roznášeli různí novináři, kteří přitom neměli kuráž se zabývat skandály Andreje Babiše a jeho útokem na svobodnou společnost a její pravidla. K tomu je také třeba dodat, že ani sám Kalousek to při svém temperamentu a sklonu k útočné přímosti nedělal svým spojencům a spolupracovníkům vůbec lehké. Můžeme si dlouho povídat o Kalouskových chybách, prostořekosti či hrubosti a o jeho lásce ke slivovici. Jenže vedle těchto plytkých řečí stojí to, co je tisíckrát důležitější. Miroslav Kalousek dělal politiku, kterou tu už mnoho dalších lidí dělat neumí a nebo ji z účelových důvodů raději nedělají. Při vší úctě k celé dnešní demokratické opozici tu chybějí lidé, kteří by definovali současný problém českého státu jako naprostý rozvrat institucí i hodnot, kdy státní úředníci jako oslové slouží jednomu miliardáři. Opozice nedefinuje současný stav jako dramatické ohrožení demokratické kultury i pravidel a za premiérovým konfliktem zájmů nevidí snahu potlačit právní stát a pravidlo rovnosti před zákonem. Naše opozice se zmůže na kritiku chaotického očkování, ale už mnohem méně na obranu naší svobody a příslušnosti k západní civilizaci. Jestli má někdo nyní pocit, že mu snad tímto tvrzením křivdíme, tak ať řekne svůj názor o něco hlasitěji. Abychom ho v této poušti pokročilého babišismu vůbec slyšeli. Jestli po Kalouskovi zbyde jisté prázdno, není to jeho vinou. Na jeho motivu, že má v poslanecké sněmovně uvolnit místo tomu, kdo na rozdíl od něj kandiduje v příštích volbách, něco opravdu je. Zodpovědnost za slabou opoziční politiku nese opozice jako celek. Kalouska jsme slyšeli a viděli. Byl slyšitelný a viditelný. My vás další ale neslyšíme a nevidíme. Haló, jste tam?