Před 85 lety bránili vojáci Czajankova kasárna před německými okupanty. Osud velitelů byl krutý
Publikováno: 14.3.2024
HISTORIE / Přestože po Mnichovské dohodě a odstoupení pohraničí na podzim roku 1938 bylo Československo zmrzačeno a i politicky degradovalo, stále mělo poměrně početnou, ale hlavně dobře vycvičenou a vyzbrojenou armádu. Její šance v případném konfliktu však byly přímo úměrné novým poměrům. Tedy takřka žádné. Přesto se i za této situace našli lidé, kteří se nevzdali bez boje. Příslušníci 8. pěšího pluku „Slezského“ bránící v Místku Czajankova kasárna sice nakonec museli před přesilou kapitulovat, ale zachovali si vojenskou čest. Němci se v březnu 1939 obávali, aby strategickou oblast, kterou bylo Slezsko díky svému průmyslu, neobsadily dříve polské jednotky. Ty totiž už od října 1938, tedy od podepsání mnichovské dohody, již přes 800 kilometrů čtverečních zdejšího území okupovaly. A tak jednotky wehrmachtu vtrhly na území ještě stále svrchovaného státu. Stalo se tak dokonce v době, než v Berlíně vůbec začalo jednání mezi Adolfem Hitlerem a Emilem Háchou. V dvoupatrové budově Czajankových kasáren v Místku byl v té době umístěn III. prapor 8. pěšího pluku „Slezského“ spolu s polorotou 2. pluku útočné vozby. Tu tvořila četa tančíků vz. 33 a obrněných vozidel vz. 30. Celkem bylo v kasárnách přibližně 300 vojáků české a moravské národnosti, neboť Slováci již v této době nebývali přidělováni do českých posádek. Většinou šlo o nováčky, kteří službu nastoupili teprve 1. března a v kasárnách se ještě rozkoukávali. Téhož dne do kasáren nastoupil i velitel 12. kulometné roty kapitán Karel Pavlík, jenž se zde spolu s dalšími třemi desítkami důstojníků účastnil kursu polštiny. Krátce po sedmnácté hodině 14. března 1939 překročily říšskoněmecké jednotky české hranice u Koblova a okamžitě…