Před půlstoletím se Portugalsko zbavilo diktatury. Jaké je dědictví karafiátové revoluce?
Publikováno: 28.4.2024
HISTORIE / Portugalci oslavili půl století od „karafiátové revoluce“, vojenského převratu, který svrhl desítky let trvající diktaturu a spustil cestu k demokratizaci a ekonomickému rozvoji. Dnes je Portugalsko svobodnější a zároveň i bohatší než kdy v historii, stále však nedohnalo své rozvinutější sousedy. V zemi navíc roste nespokojenost, jejímž výrazem je i nárůst popularity krajní pravice, která v nedávných parlamentních volbách získala rekordní podporu. Ještě 24. dubna 1974 vládla v Portugalsku diktatura, na jejímž počátku stál António de Oliveira Salazar, původním povoláním ekonom, který na konci 20. let nastoupil na pozici ministra financí a brzy se mu podařilo převzít takřka absolutní moc. Salazar vybudoval režim známý jako Estado Novo: „nový stát“ založený na přísně konzervativních a katolických hodnotách, ekonomickém korporativismu a snaze udržet při životě portugalskou koloniální říši. Salazarova diktatura Ideologicky i osobně měl Salazar blízko k italskému fašistickému diktátorovi Benitu Mussolinimu, ovšem tradice starodávné aliance s Velkou Británií ho vedla k tomu, že se ve druhé světové válce nepostavil na stranu Osy, a naopak v roce 1943 poskytl Britům vojenské základny na strategicky položených Azorských ostrovech. Díky spolupráci se Spojenci i protikomunistickým postojům se „nový stát“ udržel ještě dlouho po druhé světové válce (stejně jako diktatura Francisca Franca v sousedním Španělsku) a sám Salazar zůstal v jeho čele až do vážného zranění v roce 1968. Vůdčí roli následně převzal někdejší druhý muž režimu, profesor práva Marcelo Caetano. Přestože portugalská diktatura nepatřila mezi extrémně brutální (a sám Salazar se vyhýbal excesům), vládu si po více než čtyři desetiletí udržovala mimo jiné s pomocí všudypřítomné tajné policie, která unášela, mučila a ve…