Před třiceti lety zemřel Kurt Cobain. Mardoša z Tata Bojs vpomíná na koncert kapely Nirvana, který nebyl
Publikováno: 10.4.2024
Ze všech koncertů, které kdy nebyly, byl tenhle asi nejvýznamnější. Alespoň předpokládám, že každý, kdo tam se mnou tenkrát nebyl, to vnímá podobně. Nirvana v Praze, 11. března 1994. Mohlo to být super. Nebylo. Kapela, údajně kvůli zdravotní indispozici svého lídra, odvolala další koncerty turné po vystoupení v Mnichově 1. března. Šestého dubna pak Kurt Cobain spáchal sebevraždu. Shodou okolností jsme teď s naší kapelou řešili nějaký potenciální koncert a četli si podmínky provozovatele jednoho sálu. Byly docela přísné. Podle nich koncert sice může bez sankcí odpadnout, pokud tomu zabrání vyšší moc, ale za tu se podle smlouvy nepovažuje nemoc nebo úmrtí. V devadesátých letech ještě úmrtí jako důvod zrušení koncertu stačilo. Vlastně jsem tenkrát zas tak velkým fanouškem Nirvany nebyl. Když jsem ji koncem roku 1991 po vydání alba Nevermind poprvé na vlnách Radia 1 a na stránkách UNI či Rock&Popu zaregistroval, sice se mi líbila, ale bral jsem ji tak trochu jako „kopírku“ Sonic Youth, a hlavně Pixies. A těch jsem byl opravdu zapáleným fanouškem! Jak jsem se o mnoho let později dočetl, stejně tak i sám Kurt Cobain, který se dokonce snažil do Pixies dostat. Takže něco na tom asi bylo. Což ale nic nemění na tom, že jsem tenkrát byl ve své teenagerské fázi „všechno vím, všechno znám“ (čtu přece R&P a poslouchám R1!) a zásadní význam kapely jsem ještě vůbec nedokázal dohlédnout. Nicméně do CD půjčovny DatArt jsem zašel, Nevermind si nahrál na kazetu a postupně mu přicházel na chuť. Nirvana se stávala globálním fenoménem. K mému údivu jsem Smells Like Teen Spirit jednou dokonce slyšel hrát i z Radiožurnálu. Na kapelu jsem kvůli tomu nezanevřel. Zaujal jsem bezpečné „cool“ stanovisko, že „já je poslouchal dávno…