Přelomová škola z Lomu. Levitující dům a ideální místo pro vzdělávání dalších generací
Publikováno: 6.5.2024
Škola z Lomu, která byla uskutečněna podle návrhu architektů z ateliéru A69, patří nejenom k nejzajímavějším školním budovám vzniklým u nás v jedenadvacátém století, ale svým jedinečným řešením se neztratí ani v mezinárodním srovnání. Jedná se totiž o příklad organické architektury svrchovaně souznící s okolím, jaká se příliš často v daném žánru nevyskytuje. Už samotné místo, kde vznikla, je pozoruhodné. Má paměť, atmosféru a malebnost, které by mohly oslovit malíře. Nachází se nedaleko města Ledeč nad Sázavou, v syrově poetické krajině Českomoravské vysočiny, kde probíhala těžba žuly. Opuštěný lom s jezírkem a několika objekty, jež k němu patřily, prošel příkladnou konverzí, díky níž dostal nový smysl a další rozměr, aniž by přišel o kouzlo, jaké lomy mívají. Kouzelnou enklávu objevili manželé Jana a David Adamcovi, když před lety hledali vhodnou lokalitu, kde by se mohli natrvalo usadit, přičemž důležitou roli ve volbě pozemku měla sehrát voda. Po ročním průzkumu narazili na lokalitu, která splňovala všechny jejich nároky. Nejprve si vybudovali dům, prototyp dřevostavby usazené na žulové kvádry, takže působí, jako by se vznášel nad zemí. Z jedné strany se přibližuje na hranu útesu, pod nímž je v hloubce jezerní hladina. Těžko si představit romantičtější kompozici, najednou máte pocit, že jste někde ve skandinávské divočině nebo v Kanadě. Vzhledem k tomu, že objekt je možné snadno demontovat, mohl by být teoreticky přenesen i jinam. Není to však nutné, protože zde došlo ke svrchovanému porozumění geniu loci, což je termín, který do architektury přinesl v roce 1980 Christian-Norberg Schulz. Podle norského architekta a filozofa se duch místa „projevuje umístěním, prostorovou konfigurací a charakteristickou artikulací. Všechny tyto stránky musí být do značné míry vyrovnány, protože jsou předmětem orientace a identifikace člověka.“ Bez levitujícího domu by nebylo ani školy.