Premiér vs. prezident u Ústavního soudu: První na tahu by byl Fiala, Zeman má 30 dní

#Domácí

Publikováno: 9.12.2021

"Věřím pořád, že bude vláda jmenována jako celek. Pokud by pan prezident trval na výhradách k jednomu mnou navrženému kandidátovi, tak bych pokládal za nutné, abych podal kompetenční žalobu. A to proto, aby se jednou provždy vyjasnilo, jaké jsou pravomoci prezidenta, jaké jsou pravomoci premiéra v této věci," prohlásil ve středu večer jmenovaný premiér. 

Až tento čtvrtek vyšlo najevo, že před tímto prohlášením se Fiala s prezidentem setkal. Vyrazil za ním do Lán v úterý v podvečer poté, co Zeman přijal kandidáta na ministra zahraničí Jana Lipavského (Piráti). Právě on je podle dostupných informací tím, k němuž má Miloš Zeman výhrady. Už v druhé půli listopadu, bez uvedení jména, oznámil, že jednoho kandidáta bude "vetovat".

Schůzku se Zemanem potvrdil Fiala ve čtvrtek dopoledne. Byť to nepotvrdil, je možné spekulovat, že hlavu státu upozornil právě na možnost sporu před Ústavním soudem. Pokud by k němu došlo, bylo by to poprvé po 20 letech, kdy by se před nejvyšší soudní institucí v zemi střetli prezident a předseda vlády. Tehdy proti sobě stáli prezident Václav Havel a jako premiér právě Miloš Zeman. Pře o ministra by však byla historicky první.

Spor o sdílenou pravomoc

"Řešit kompetenční spor je jedna z pravomocí Ústavního soudu, jenž rozhoduje spory o rozsah kompetencí státních orgánů. Typickým příkladem je, když se dva orgány domnívají, že danou kompetenci mají, nebo naopak nemají. Řeší i ty spory, v nichž jde o to, že mezi dvěma orgány je nesoulad ohledně výkonu sdílené pravomoci," vysvětlil Aktuálně.cz ústavní právník Jan Wintr.

Jmenování ministra představuje právě sdílenou kompetenci. Její výkon je v Ústavě zanesený přehledně: premiér navrhuje, prezident jmenuje. Zeman se tomuto výkladu vzpírá. Před Ústavním soudem by se tak hrálo o to, zda hlava státu musí návrhu předsedy vlády bez dalšího vyhovět, nebo jestli může kandidáta odmítnout. Fiala by ve své žalobě snesl argumenty pro bezpodmínečné jmenování.

"Návrh na zahájení řízení o kompetenčním sporu, podaný Ústavnímu soudu, je v souladu s rozvrhem práce přidělen soudci zpravodaji, který po shromáždění všech podkladů připraví návrh rozhodnutí. Věc následně projedná a rozhodne plénum Ústavního soudu," popsal Aktuálně.cz základní obrys projednání kompetenční žaloby vedoucí odboru vnějších vztahů Ústavního soudu Pavel Dvořák.

Rytmus udává soudce zpravodaj

Právě soudce zpravodaj udává rytmus celého sporu. Jeho úlohou je seznámit se s žalobou, současně vyzve k vyjádření také druhou stranu, v tomto případě prezidenta republiky. Hlava státu by měla odůvodnit, co jí podle jejího názoru opravňuje kandidáta na ministra zavrhnout. Soudce zpravodaj pak po zvážení pozice protivníků vypracuje verdikt, jejž by podle jeho názoru měl Ústavní soud přijmout.

"S návrhem nálezu jde pak do pléna (tvoří ho všichni ústavní soudci, pozn. aut.), které ho projedná. Následně se o něm hlasuje," přiblížila Aktuálně.cz další postup bývalá ústavní soudkyně Eliška Wagnerová. Pokud pro svůj návrh získá potřebnou většinu, prakticky je hotovo. Soudce zpravodaj už jen sepíše stanovisko pléna, jež se stává nálezem Ústavního soudu. 

Není však vyloučené, že soudce zpravodaj svůj návrh neprosadí. Z nesouhlasné většiny se pak vybere soudce, který by sepsal nález odrážející její vůli. V každém případě výsledek musí směřovat k jedinému cíli: v tomto případě nade vší pochybnost určit, zda je skutečně povinností prezidenta republiky bez výhrad přijmout nominaci na ministra z rukou předsedy vlády. Nález by byl závazný pro všechny další prezidenty.

Rozhodnutí pléna může předcházet ještě jeden krok, jenž však platí za výjimku. Je právo Ústavního soudu, třeba po podnětu některé ze stran, nařídit ústní jednání. Před plénum by tak předstoupili zástupce Hradu a předsedy vlády, kteří by hájili postoj svého šéfa. "Ústní jednání se ale nařizuje ve chvíli, kdy může do sporu vnést nový pohled nebo převratné myšlenky, což zde neočekávám," podotkla Wagnerová.

Verdikt může být hotov i za 14 dní

Spor mezi Fialou a Zemanem, respektive mezi úřady, které vykonávají, se rýsuje v době, kdy se očekává jmenování Fialova kabinetu. Vyvstává proto otázka, jak dlouho by takový spor probíhal. Průměrná délka řízení rozhodovaných v plénu průměrně zabere devět až dvanáct měsíců. Fiala přitom může požádat, aby se tribunál jeho návrhem zabýval přednostně.

"Ústavní soud ale takovou žádostí není nijak vázán a není vázán ani žádnými jinými lhůtami. Může se však usnést, že věc, které se návrh týká, je naléhavá a nebude se tedy při projednání řídit pořadím, v němž mu návrhy došly," vysvětluje vedoucí odboru vnějších vztahů soudu Pavel Dvořák. Ústavní právník Wintr a bývalá soudkyně Wagnerová jsou přesvědčení, že tribunál by spor prioritně projednal.

Do jisté míry by ho mohl urychlit i prezident. Jako žalovaná strana má podle zákona 30 dnů na oficiální vyjádření, které soudce zpravodaj zanese do spisu. Zemanovi by přitom nic nebránilo, aby své argumenty zformuloval rychleji. Například ve sporu, byť nebyl kompetenčním, o zkrácení volebního období sněmovny v roce 2009 se dolní komora parlamentu vyjádřila za devět dní. Soudce zpravodaj by navíc mohl prezidenta o dobrou vůli výslovně požádat.

Celkový čas sporu lze odhadovat pouze hrubě na základě minulých případů. Když v roce 2001 podal premiér Miloš Zeman kompetenční žalobu na prezidenta Havla, který jmenoval bez jeho dovolení guvernéra České národní banky Zdeňka Tůmu a viceguvernéra Luďka Niedermayera, Ústavní soud rozhodl, ve prospěch Havla, přesně za dva měsíce. Zmiňovaný spor o zkrácení volebního období sněmovny vyřídil za dva týdny.

"Odpovědný za ministra je premiér"

"Domnívám se, že by prezident měl jmenovat členy vlády na návrh předsedy vlády už nyní, protože Ústava je jasná a její výklad je také jasný. Z ničeho nevyplývá, že by ústavodárce chtěl prezidentovi svěřit pravomoc ministry vetovat nebo o nich rozhodovat. Myslím si, že prezident si počíná protiústavně už teď," komentuje rýsující se spor ústavní právník Wintr.

Obdobně uvažuje bývalá ústavní soudkyně Wagnerová. Podle ní prezident může odepřít jmenování jen ve chvíli, pokud by tomu bránila právní překážka: kdyby kandidát nesplňoval zákonnou podmínku, třeba by byl sněmovním funkcionářem, což zákon zakazuje. "Ale hodnocení názorů kandidáta není překážkou. Ministr musí konvenovat premiérovi, ten je za něj odpovědný, ne prezident," upozorňuje.

Miloš Zeman už si takto změny na potenciálních nominantech vynutil. Ve druhé vládě Andreje Babiše veřejně deklarovaným odporem přiměl adepty na ministra zahraničí Miroslava Pocheho a ministra kultury Michala Šmardu, aby se stáhli. Jejich nominace ani neodešla na Hrad. Svévolný postoj Zemana vychází ze zásady, kterou v minulosti opakoval: "Já také nejsem automat na podpisy," řekl třeba v únoru 2019.