Prezidentské nominace ústavních soudců provází podezření z klientelismu, tentokrát jde o Pavla Uhla
Publikováno: 11.4.2024
KOMENTÁŘ / V první půlce srpna 2023 vyvrcholila kauza soudce Roberta Fremra, kterého skupina sedmi poradců prezidenta republiky Petra Pavla (Eliška Wagnerová, Ivana Janů, Anna Šabatová, Marek Antoš, David Kosař, Jiří Šesták) v čele s profesorem Janem Kyselou doporučila Senátu Parlamentu ČR na ústavního soudce. Na obhajobu soudce Fremra vystoupila nejen Eliška Wagnerová a Ivana Janů, ale i bývalá předsedkyně Nejvyššího soudu Iva Brožová i jeho současný předseda Petr Angyalossy, kteří tvrdili, že soudci jako Fremr byli při výkonu své funkce v době komunismu vázáni pouze právním řádem „socialistického státu“. Jinými slovy, podle zmiňovaných soudců princip férovosti, tedy osobní závazky a mravní povinnosti, které jsou součástí širšího pojetí práva, nejsou zapotřebí pro jejich pojetí spravedlivosti. Kauza Fremr a princip férovosti Jenže podle principu férovosti není možné, abychom se cítili být zavázáni nespravedlivým institucím, nebo dokonce totalitárním formám vlády. Pojem liberální férovosti byl s jazykovou „britskou“ konotací zpopularizován v druhé polovině 20. století americkým politickým filosofem Johnem Rawlsem, který nahlížel na možnosti spravedlnosti z hlediska férovosti: „Justice as Fairness“. Navíc jak může obstát tvrzení, že každý soudce za socialismu byl vázán pouze právním řádem, po mezinárodně věhlasném soudu s Eichmannem v Jeruzalémě, jehož obhajoba byla postavena na stejné argumentaci, že „byl vždy občanem dbalým zákonů“, jak zaznamenala ve stejnojmenné knize Hannah Arendtová? Ostatně, jak napsal politolog Bernhard Sutor: „Právo není eticky neutrální.“ I když se 14. srpna 2023 soudce Robert Fremr vzdal nominace, přesto měl potřebu veřejně zdůraznit, že jeho rezignace není přiznáním viny ani žádným doznáním. „Pouze převážil tlak, který už…