Přežil hlad, hnis v noze i granáty. Rodinu Jiřímu Bradymu zavraždili nacisté
Publikováno: 28.10.2023
HISTORIE / Nevěřícně zírají vězni koncentračního tábora v Gliwici na malé kusy chleba ve svých rukou. Útroby se jim kroutí hlady, přesto se bojí sníst byť i nepatrné sousto. V hlavě jim totiž neustále znějí slova dozorců, že je to jejich jediné jídlo na celých deset dnů. I Jiří Brady si svůj příděl opatruje jako oko v hlavě. Když mu ale kdosi chleba ukradne, přestane věřit, že peklo holokaustu přežije. Vůně koření, ovoce a všelijakých dalších dobrot. Svět, v němž se volný čas tráví šplháním po ovocných stromech, koupáním v tůni nebo hraním na piráty, o nedělích se odpočívá a povídá s rodiči. V takových bezstarostných idylických kulisách vyrůstal Jiří Brady, narozený v únoru roku 1928 v Novém Městě na Moravě v rodině místního židovského obchodníka s koloniálním zbožím. Jeho otec, Karel Brady-Metzl, byl mužem mnoha zájmů a schopností schopností. Vybudoval první čerpací stanici ve městě, podporoval umění, hrál výborně fotbal v místním týmu, byl hercem v městském divadle a organizoval regionální lyžařské závody. Díky němu rodina jako vůbec první ve městě získala telefon. Na maminku Markétu, rozenou Dubskou, místní lidé vzpomínali jako na laskavou a vždy usměvavou ženu, která svůj čas trávila prací v obchodě nebo se svými milovanými dvěma dětmi – Jiřím a o tři roky mladší Haničkou. Dětství ukončila válka Se zánikem Československa skončilo i Jiřího harmonické dětství. Přišla válka. Spolu s ní nastoupila také nekončící nejistota z budoucnosti a strach, nejprve o své rodiče a sestru, pak i o svůj vlastní život. Jeho příběh se stal zrcadlem smutných…