Přežily jen dvě děti. Malá obec doplatila na pomoc parašutistům
Publikováno: 24.6.2024
HISTORIE / Červen 1942 byl pro obyvatele dnešních Čech tragickým měsícem. Poté, co 4. června zemřel po úspěšně provedeném atentátu zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich, rozpoutali nacisté doslova peklo, aby se pomstili a zároveň aby získali alespoň nějakou informaci o útočnících. Za oběť jim tak padly i celé vesnice. Nejprve Lidice na Kladensku a čtrnáct dní po nich, 24. června 1942, i Ležáky na Pardubicku. Hororovou atmosféru té doby dokreslovaly každodenně vyvěšované rudé seznamy se jmény popravených, kteří „schvalovali atentát“. Rostoucí napětí, které nacisté stále stupňovali nejrůznějšími prohlášeními, co se stane, když pachatelé nebudou dopadeni, a také brutálním vyhlazením obce Lidice, nevydržel jeden z vysazených parašutistů, Karel Čurda, a na gestapu dobrovolně vypovídal. Pak už šlo gestapo takřka najisto. Pozatýkalo spolupracovníky a nakonec se dostalo až k samotným parašutistům ukrytým v kryptě pravoslavného kostela sv. Cyrila a Metoděje v Praze v Resslově ulici. Dne 18. června, kdy statečně bojovali s nepředstavitelnou přesilou, nakonec nikdo ze sedmi zde ukrytých mužů nepadl nacistům do rukou živý. Tím však tragický červen 1942 ještě neskončil. Jedním z padlých vojáků v kryptě byl i Josef Valčík, příslušník výsadku Silver A, jemuž velel Alfred Bartoš. Tato skupina působila převážně na Pardubicku, odkud radista Jiří Potůček úspěšně vysílal informace do londýnské centrály. Jedním z úkrytů, kde se Potůčkova vysílačka Libuše nacházela, byla i osada Ležáky na Pardubicku. Šlo o skupinu osmi domů v údolí okolo potoka Ležáku, které dominoval mlýn, jenž však katastrálně spadal pod Miřetice, respektive jejich část Dachov. Hranici katastru tvořilo koryto potoka. Osadu obývali především kameníci a dělníci z okolních lomů či drobní chalupníci. Právě…