Příběh ruského oscarového režiséra Michalkova vypráví o tom, že vyjít lze s každým režimem

<p><img width="1280" height="720" src="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/03/maxresdefault-1.png" class="attachment-post-thumbnail size-post-thumbnail wp-post-image" alt="Archiv" loading="lazy" srcset="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/03/maxresdefault-1.png 1280w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/03/maxresdefault-1-300x169.png 300w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/03/maxresdefault-1-1024x576.png 1024w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/03/maxresdefault-1-768x432.png 768w" sizes="(max-width: 1280px) 100vw, 1280px" /></p><p class="p1">Ruský režisér Nikita Michalkov (76) má za sebou řadu výjimečných filmů a na poličkách desítky cen včetně Oscara. Od doby, kdy ho s velkou slávou za snímek Unaveni sluncem (1994) získal, se ale jeho jméno objevuje v čím dál kontroverznějších souvislostech. Aktuálně jde především o veřejnou obhajobu „ukrajinské denacifikace“ a s ní související mezinárodní zatykač, který na něj vydala ukrajinská prokurátorka Iryna Venediktova.</p> <p class="p1">Fakt, že Nikita Michalkov býval skvělým režisérem, nerozporují ani jeho zavilí nepřátelé. Jméno populárního herce a režiséra figurovalo jako jedno z nemnoha ruských, dokonce i v širším povědomí západních diváků. O to naléhavěji se vkrádá otázka, kam se za poslední dvě dekády poděl režijní talent a především morální kodex, kterým tak pevně vyztužoval své filmy.</p> <p class="p2">Michalkov sice stále snaživě vystupuje jako spasitel tradičních hodnot, ale jeho společenská role je přinejmenším pochybná. Zkušený režisér s mesiášským syndromem buduje za slovy o ruské duchovní obrodě především svůj politický image a finanční prospěch. A o co víc se tenčí seznam tvůrčích úspěchů, o to více bobtná už tak obsáhlý výčet režisérových veřejných funkcí a rozšiřuje se pole problematických podnikatelských aktivit. Michalkovy výnosné doživotní předsednické posty ve Svazеch, Výborech a Radách… jeho firmami iniciované nezákonné mýcení lesů nebo bourání historických budov, které nevybíravě ustupují luxusní výstavbě, napovídají o rozpínavé mocenské touze a pocitu naprosté beztrestnosti. Ty umocňuje i neproletářský původ, který sahá hluboko do dějin ruské aristokracie a rodinná schopnost pnout se na výslunní aktuální politické špičky.</p> Sovětský spaghetti western <p class="p1">Do kinematografie přitom vstupoval v paradoxně zcela jiné podobě, s níž se (režisérovými skandály) méně obeznámeným divákům jméno Michalkova doposud pojí. Za dojem milého a bezprostředního chlapíka se srdcem na dlani vděčí už své první filmové roli v komedii Georgije Daněliji Chodím po Moskvě (1964). Lyrický portrét neopakovatelně bezstrarostného mládí, prvních lásek a romantických ideálů, vypráví příběh trojice postav, která spolu náhodou stráví...</p>